Hurá na výlet!

Už pět let vozí dobrovolníci a další nadšenci z chrudimského spolku Hurá na Výlet! tisíce seniorů ročně z Pardubického Královéhradeckého, Jihomoravského kraje, z Vysočiny i z Prahy za zážitky, zábavou, poznáním i osvětou napříč Českou republikou.
 
„Motivem pro činnost naší neziskovky je snaha o zlepšení kvality života osob starších 65 let a osob se ZTP. Jedním z dalších motivů pro vznik spolku bylo i zjištění značné míry zneužívání seniorů na předváděcích akcích. Patronkou našeho spolku se proto stala režisérka Silvie Dymáková, autorka dokumentu „Šmejdi“, který zachycuje podvodné praktiky obchodníků,“ vysvětluje zakladatel Tomáš Martínek. Spolek založil s dalšími nadšenci, kteří mají nějakou osobní motivaci pomáhat druhým a spojují je podobné energie. Díky tomu většinu práce po několika letech mohl rozdat kolegům, i když hlavní odpovědnost ředitele mu stále zůstává.

Mysleli jste od počátku ve vaší snaze pomoci druhým na seniory?

V prvopočátku jsme měli na mysli pomoc lidem s handicapem, avšak poté, co byla v médiích publikovaná reportáž Šmejdi, bylo nám jasné, že jsou to senioři, komu je potřeba pomoci. Navíc značná účast seniorů na předváděcích akcích vypovídala mimo jiné o své potřebě se sdružovat a aktivněji trávit svůj volný čas. Jedním z motivů bylo tedy pořádat poctivé výlety bez prodeje hrnců a dalších produktů, neméně důležitým motivem bylo dokázat, že mladší generace má vztah k seniorům a je jim cizí manipulace.  

…a neskončili jste pouze u slov…

Podařilo se nám získat první prostředky a uskutečnili jsme první výlety, které respektují možnosti, omezení a specifické potřeby lidí nad 65, nebo se ZTP. Proto jsou koncipovány jako jednodenní, snadno zvládnutelné, bezpečné, finančně dostupné a přitom zajímavé. Zajišťujeme je vždy se zdravotnickým dohledem, osobní asistencí, průvodcem a s živým hudebním doprovodem.
Vše organizuje kolektiv mladých lidí.

Po praktikách šmejdů bylo možná poněkud těžší hned získat důvěru?

Získat důvěru seniorů nebylo jednoduché. Vůči mladší generaci panuje vysoká míra nedůvěry, proto dodnes oceňujeme „statečnost“ několika žen, které se tehdy na začátku domluvily, že „to u toho Martínka zkusí“. Autobusem pro 50 lidí se vezlo 12 statečných žen, a když večer vystupovaly, měly slzy v očích. Pak se to rozkřiklo, seniorka to pověděla seniorce, a bylo plno….

Jsou nároční?

V některých ohledech ano, ale my jim nabídneme, co můžeme a všichni jsou vděční. U starší generace se obecně setkáváme s ohromnou mírou vděku za to, že se jim věnujeme, protože většinou si na ně vlastní děti nebo vnoučata čas neudělají. A oni se nám dnes už snaží i pomáhat. Hodně dobrovolníků – průvodci, zdravotníci – jsou z řad seniorů a spolupracují při rezervacích, vyřizují telefony. Těch jsou tisíce, protože zájem je obrovský a výlety pořádáme z pěti krajů, i z Prahy.

Kolik seniorů ročně s Vámi jezdí?

Počet míst vypisujeme podle toho, kolik se nám podaří pronajmout autobusů. Na první část letošní sezóny jsme vypsali 1000 míst pro dvacet výletů, které byly vyprodány za dopoledne. Pak přidáváme některé další výlety, které obsazujeme náhradníky, dohromady ročně uděláme asi 30 – 40 výletů a vyvezeme na výlet na 1500 - 2000 seniorů.  

Jaké jsou podmínky? Může každý jet kolikrát chce?

Každý může jet maximálně dvakrát do roka, ale nikoho nijak neprověřujeme, ani co se týká finanční situace, ani co se týká minulosti. Nikoho neupřednostňujeme, nikomu nekřivdíme. Co lidem vyhovuje, je, že s námi může jet každý, aniž by byl angažovaný v jakémkoliv svazu a je jedno, jestli je to paní z Brna, nebo pán z Olomouce. Jezdíme do přírody, do měst, na trhy, na výlety spojené s gastronomií, na koncerty, třeba na Kmochův Kolín či na Den s dechovkou do Skutče.
A protože s námi jezdí hlavně ženy seniorky, rády se potkají třeba s „pěknými kytaristy“. Často jde o první příležitost, kdy se například vdova dostane do společnosti a my kromě pobavení ji můžeme předat i důležité potřebné informace pro řešení situací, do kterých se dostává.

Možná se o nich dozvídáte něco, co jinde neřeknou…

Ano, senioři se nám často svěřují se svými těžkostmi. Nejsme odborníci v psychologické péči, ale pomůžeme jim už jen tím, že vyslechneme jejich příběh. Často nám je líto, čemu jsou vystaveni, a vždycky sebou máme pracovníka, který se v jejich těžkostech zorientuje a následně doporučí někoho, na koho se mohou obrátit a kdo jim může odborně poradit. Jedná se například o situace, kdy řeší různé exekuce, podvádí je nájemník, někdo se na nich dopouští násilí, často jsou vystaveni manipulaci ze strany vlastní rodiny. V tom případě jim předáváme kontakt na odbornou poradnu, na Senior linku, na Linku bezpečí, na Červený kříž. Věnujeme se i prevenci. Pro seniory není příliš atraktivní jít na přednášku o zdraví a bezpečí, proto využíváme toho, že se s nimi potkáváme a předáváme důležité kontakty, informujeme a zveme na další volnočasové aktivity.

Kdo u vás pracuje?

Máme dva zaměstnance, kteří jsou velmi šikovní a pracují s dobrovolníky a brigádníky, kterých máme hodně. Většinou to studenti, nebo mamky na mateřské dovolené. Věnují se nejen výletům, ale i další rozsáhlé práci, protože činnost spolku se netočí jenom kolem samotných výletů. Průměrné náklady na osobu a výlet jsou 800 korun a senior platí stovku.  Zbylé náklady hradí spolek z prostředků, které vyhledáváme, oslovujeme firmy, nadace, zapojujeme se do grantů.

Když to otočíme, jaká je Vaše osobní zkušenost s výlety?

Měl jsem výborné prarodiče a potěšilo mě, když mě brali na výlety. Bavilo mě to tempo, někde se zastavit, něco si prohlédnout, něco si dát. Byli pro mě vzorem ve vzájemné pokoře ke starší generaci. Sám se těším na seniorský věk, když vidím, co se všechno dá dělat. Budu rád, když to zase někdo bude dělat pro mě. Že mě mladí vypraví autobus na hezké místo a já budu mít zážitky.

Má to být také inspirace pro Vaše vrstevníky?

Určitě, chtěl bych všem svým vrstevníkům doporučit, ať se také vypraví jako dobrovolníci s námi, nebo ať s námi pošlou svého dědečka, babičku. Aby poznali, že je to zábava - kolikrát si užijeme dost legrace - a senioři by neměli být pořád sami doma.

Jak se o vás dobrovolníci dozvědí?

Hodně fungujeme přes rozhlas a Facebook, kde máme několik tisíc sledovatelů, převážně mladších lidí, mezi 25 – 30 lety. Napíšeme na které výlety koho sháníme, jakou potřebujeme kvalifikaci. Vždy se nám podaří sehnat dost lidí, kteří jsou ochotní nám pomoci za jedinou odměnu, a tou je oběd. Máme velmi dobrý pocit z toho, že se dobrovolníci hlásí a stejně je to s podporovateli, osobními i firemními dárci, kterých se hlásí čím dál více. To jsem nepředpokládal a stále mě to překvapuje. Všem děkujme.