Král Lear rozehrál na Zlaté Pecce velký příběh od nejslavnějšího dramatika všech dob

Co by to bylo za festival zasvěcený nejslavnějšímu dramatikovi všech dob, kdyby na jeho programu chybělo divadlo? Zlatá Pecka, jejíž jubilejní desátý ročník připomíná 410 let od úmrtí Williama Shakespeara, nabídla divákům jednu z jeho nejslavnějších her – Krále Leara. A to v chrudimském Divadle Karla Pippicha v nastudování pražského Spolku Kašpar.

Příběh začíná skoro jako pohádka

Šlo o působivý příběh o otcích a dětech, lásce, moci, pýše i touze po uznání. Začíná téměř jako pohádka. Mocný král se rozhodne rozdělit své království mezi tři dcery. Předtím chce slyšet, která z nich ho miluje nejvíc. Z jednoduché otázky se ale rychle rozvine drama plné rodinných střetů, intrik, lží a rozhodnutí, jejichž následky už nelze vzít zpět.

V titulní roli se představil Tomáš Karger. Jeho Lear prochází výraznou proměnou. Od sebejistého krále přes člověka, který se musí vyrovnat s důsledky svých rozhodnutí, až po muže schopného nahlížet na svět jinak než na začátku inscenace.

Learovy dcery ztvárnily Tereza Slámová (Goneril), Kateřina Zapletalová (Regan) a Johana Koubová (Cordélie).

Osudy hraběte z Glosteru a jeho synů

Výrazná byla také druhá dějová linie, v níž obecenstvo sledovalo osudy hraběte z Glosteru a jeho synů. Tomáš Stolařík přesvědčivě ztvárnil Glostera, Jan Jankovský Edmunda a Ondřej Novák Edgara. A to včetně akčních bojových scén.

Pak tu byl Marek Pospíchal, který se objevil hned v trojroli Blázna, Oswalda a francouzského krále. Především jako Blázen přináší do jinak místy temného příběhu potřebný humor a nadhled. Jeho výstupy patří k okamžikům, kdy si diváci mají možnost uvědomit, že blázen bývá ve světě slavného dramatika často tím, kdo dokáže říct pravdu nejpřesněji a nejpřesvědčivěji.

V dalších rolích se představili Jakub Koudela jako vévoda z Cornwallu, Matyáš Greif jako vévoda z Albany a František Kreuzmann jako hrabě z Kentu.

Inscenace stojí především na textu a hercích

Režisér Jakub Špalek postavil inscenaci především na textu a hercích. Téměř holá scéna nechává vyniknout jejich práci a jazyk světoznámého autora. Nechyběla ani videoprojekce a působivá hudba Daniela Fikejze. Ta dokázala podpořit napětí, zvýraznit emoce a dodat některým scénám správnou atmosféru.

Král Lear není žádnou pohádkou s klasickým šťastným koncem. Pýcha má své následky, lež dokáže rozdělit rodinu a některá rozhodnutí už nejdou vzít zpět. Rozhodně však na Zlaté Pecce připomněl, proč hry slavného dramatika stále patří na jeviště i v dnešní době. A to proto, že k současnému divákovi umí promlouvat možná až překvapivě naléhavě. O lidských vztazích, touze po lásce a uznání, o pýše, která někdy brání vidět pravdu, ale i o tom, jak těžké může být přiznat vlastní chybu.

Více informací o jubilejním 10. ročníku festivalu Zlatá Pecka včetně programu a prodeje vstupenek najdete na webu www.zpfestival.cz.