Dívenka na trampolíně ve Východočeském divadle. Jak křehká může být svoboda a štěstí?

Dívenka na trampolíně. Takový byl název inscenace, která byla k vidění ve Východočeském divadle v Pardubicích.

Osudy Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého

Komorní hra pražského Švandova divadla na Smíchově je inspirovaná osudy dvou výjimečných romanopisců a překladatelů – Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého. Oba manželé po obtížném životě v komunistickém Československu emigrovali do kanadského Toronta. Zde v roce 1971 společně založili exilové nakladatelství. To vydávalo především české tituly a díla zakázaných autorů, které u nás za totality nesměly vycházet. Šlo například o knihy Václava Havla, Bohumila Hrabala, Milana Kundery, Ivana Blatného či Ludvíka Vaculíka.

Představení, pod kterým je podepsán jako autor Pavel Jurda s kolektivem, se dotýká celé řady závažných témat. Zejména domova, svobody, ztráty i vnitřní síly člověka obstát v těžkých časech.

Příběh o volbách, které formují celý život

Dívenka na trampolíně není jen biografickým ohlédnutím. Je především hluboce lidským příběhem o volbách, které formují celý život. O tom, že „člověk vydrží hodně, ale ne všechno“, jak v jedné z replik zaznívá.

Režisér Martin Františák staví inscenaci na křehké rovnováze mezi osobními a historickými událostmi. Scéna si pohrává s motivy let Pražského jara (1968) a Sametové revoluce (1989), které se do života hlavních postav otiskly zásadním způsobem.

Silným motivem příběhu je emigrace a s ní spojený stesk. Čeští emigranti si tehdy často museli vybrat: buď svobodu, nebo domov. A právě tato volba v inscenaci rezonuje možná nejsilněji. Země, která „ničí své nejlepší lidi“, je ztrácí. A ti, kteří odcházejí, si s sebou nesou celoživotní bolest odloučení.

Civilní, přesné a působivé herecké výkony

Herecké výkony v čele s Bohdanou Pavlíkovou (Zdena Salivarová) a Lubošem Veselým (Josef Škvorecký) jsou civilní, přesné a o to působivější. Bez zbytečně velkých gest dokážou předat publiku tíhu nenaplněných přání, ale i reakci na drobné radosti, které člověka drží nad vodou.

Jedním ze silných motivů inscenace je téma nenaplněného mateřství. Pro hlavní hrdinku se knihy stávají „dětmi“, které může posílat do světa. Touha po vlastním dítěti, která zůstala nenaplněná, dodává příběhu další citlivou rovinu – zdánlivě tichou, ale o to bolestnější.

Dívenka na trampolíně je inscenací, která s velkou vnitřní silou připomíná, jak křehká může být svoboda i lidské štěstí. A že některá rozhodnutí, ať už jsou jakkoli správná, v sobě vždy nesou také ztrátu.