Herečka Eva Leinweberová: Řada lidí je dnes rozložených a hledá cestu, jak se dát dohromady

Herečka EVA LEINWEBEROVÁ, známá jako Jituš z legendárního snímku režiséra Jiřího Vejdělka Účastníci zájezdu, zavítala do Pardubic na předpremiéru filmu Ovce žerou první. V originální komedii, která pojednává o světě koučů a mentorů, ztělesnila planetu Zemi.

Film přináší originální téma

Proč jste se rozhodla přijmout nabídku režiséra Jana Musila Přejmenovaného a zahrála si v jeho celovečerním filmovém debutu Ovce žerou první?
S Honzou se známe dlouho. Líbila se mi jeho odvaha, že se rozhodl opustit svou původní profesi herce a pustil se do něčeho úplně nového. U jeho celovečerního filmového debutu Ovce žerou první mě navíc zaujal i scénář. Otevírá téma, které podle mě zatím nebylo ve filmu moc zpracované. A mám pocit, že když se ezoterika nebo koučink uchopí nezdravě, může to být pro lidi nebezpečné. Proto mi přijde důležité, že vznikl tento film, který na tohle riziko upozorňuje.

Kouče by si měli lidé dobře vybírat

Proč by podle vás měli diváci film Ovce žerou první vidět?
Doufám, že by mohl lidem alespoň trochu otevřít oči. Pokud už někdo vyhledá koučink nebo se zajímá o ezoteriku, měl by si dobře vybírat, komu svěří svou důvěru. Dnes má pocit, že tyto služby nabízí kdekdo a často bez potřebných zkušeností. Je toho už tolik, že to může být spíš na škodu než k užitku.

Čím si vysvětlujete, že podobných „průvodců“ přibývá?
Přijde mi, že za tím často stojí spíš přerostlé ego než skutečná snaha pomáhat. Lidé pak prodávají služby, u nichž není jisté, jestli opravdu někomu pomůžou.

A proč je o ně zároveň takový zájem?
Je to klasická kombinace nabídky a poptávky. Mám pocit, že řada lidí je dnes rozložených a hledá cestu, jak se dát znovu dohromady. Ezoterika často slibuje zkratku – rychlé řešení. Jenže ve skutečnosti většina problémů potřebuje čas. A ne každý je ochotný čekat, takže sahá po této variantě, která ale nemusí fungovat.

Film se natáčel v Pardubicích

Film Ovce žerou první se natáčel v Pardubicích. Máte k nim osobní vztah?
Ano. V Pardubicích žil bratranec maminky. Bohužel už zemřel. Na město mám ale hezké vzpomínky. Byla jsem tu i na dostizích na Velké pardubické.