Už letím! Záchranář Marek Dvořák bavil rodné Pardubice

Z vrtulníku je zná dokonale, občas nad nimi proletí trochu níž. Prý hlavně proto, aby viděl své děti. Tentokrát ale záchranář Marek Dvořák zamířil do rodných Pardubic po zemi. V kavárně Epifany vyprávěl nejen o své profesi, ale i o společných knihách se spisovatelem Martinem Moravcem.

Pardubice trochu zanedbával

„Kavárnu Epifany jsme si nevybrali náhodou. S rodinou sem chodíme moc rádi. S Martinem Moravcem jsme si tu chtěli dát snídani, ale nechtěli ji platit,“ vysvětloval Marek Dvořák s úsměvem, proč zvolili netradiční formát, místo i čas besedy. „Mám radost, že jsme si ho mohli poprvé vyzkoušet v Pardubicích. Bylo to moc fajn,“ konstatoval známý lékař, který ve svém rodném městě mnoho podobných akcí neměl. „Pardubice jsem trochu zanedbával. Ale vím, že jsou nejlepší. A i z výšky jsou moc hezké,“ usmíval se Marek Dvořák.

Cítil se jako mezi svými

Návrat domů si užíval. „Cítil jsem se tu jako mezi svými,“ prohlásil lékař, který vysvětlil, proč letecká záchranná služba v Pardubicích nikdy nebyla a podle jeho slov ani nikdy nebude. „Není potřeba. Vrtulník z Hradce Králové je tu za čtyři minuty,“ poznamenal Marek Dvořák, který působí na letecké i pozemní záchrance. „Nejde pracovat jen na letecké záchrance. A je to dobře, přestože se služba na letecké i pozemní záchrance velmi liší. Třeba tím, že po výjezdu se s vrtulníkem těžko stavíte na kávě u benzinky,“ vtipkoval známý záchranář, podle něhož se chování řidičů k projíždějícím sanitkám v poslední době velmi zlepšilo.

„Mám pocit, že lidé reagují lépe než dříve. Jsou zvyklí se vyhýbat. Dají nám vědět, že o nás vědí. Funguje to hezky,“ podotkl pardubický zdravotník. Málokdy už podle něj někdo před sanitkou prudce zabrzdí. Ubylo také řidičů, kteří se za záchranku zavěsí a využijí její průjezd kolonou. „To už dělám snad jen já,“ žertoval Marek Dvořák, který společně se spisovatelem Martinem Moravcem v Pardubicích propagoval novou společnou knihu Už letím.

Praktický průvodce první pomoci

„Ptal jsem se Marka, jak by se mohla jmenovat kniha, která by byla typická pro jeho profesi. Nepřišlo mi, že by Čas smrti: 14:25 byl nejlepší název,“ uvedl Martin Moravec a dodal, že nakonec zvítězil podstatně optimističtější Už letím. „Na této knize jsme si dali opravdu záležet. Obsahuje tři desítky příběhů ze zákulisí záchranné služby. Na konci každého z nich je praktický průvodce první pomoci. Jedná se o rady a tipy, jak se zachovat v různých situacích,“ přiblížil Martin Moravec.

Marek Dvořák tvrdí, že druhá společná kniha je lepší než ta první Mezi nebem a pacientem. „A kdo jsem já, abych mu odporoval,“ vyjádřil se známý spisovatel, který popsal i klady a úskalí společné spolupráce. „Na Marka jsem dostal tip od kamarádky. Když jsme si podali ruce, navrhl, že můžeme začít na knize pracovat hned. Divil se, že potřebuji dva až tři měsíce na přípravu,“ zavzpomínal Martin Moravec, který velmi brzy zjistil, že životní tempo Marka Dvořáka je dost specifické. „Než jsem poznal Marka, měl jsem spoustu vlasů. Ale jsem rád, že mi při každém našem společném setkání zvýší medikaci,“ smál se populární spisovatel.

Záchranář mu zpočátku nabízel schůzky třeba ve čtyři hodiny ráno. Nebo při obědě. „Věřte, že slyšet mlaskání v diktafonu při přepisu rozhovoru není úplně ideální,“ nechal se slyšet Martin Moravec, podle něhož schůzky s Markem Dvořákem nesmí být příliš dlouhé. „Žádná naše schůzka není delší než 55 minut. Jak je Marek hyperaktivní, tak po 50 minutách už mi odpovídal na mé dotazy jen ano, nebo ne. A z takových odpovědí se knížka nepíše úplně lehce,“ svěřil se úspěšný autor.

Nedokončil otázku a už měl odpověď

Asi největší zkouška vzájemné spolupráce přišla ve chvíli, kdy si měl Marek Dvořák hotovou knihu přečíst. „Marek má hodně energie. Fungoval velmi dobře do té doby, než jsem po něm chtěl, aby si knihu přečetl,“ přiznal známý spisovatel. „Pak se to trochu zadrhlo. Argumentoval, že jedinou knihu, kterou v životě přečetl celou, je Malý princ. A ani tomu nevěřím,“ doplnil Martin Moravec.

Co pardubický záchranář ztrácí na ochotě pročítat dlouhé texty, dohání rychlostí komunikace. „Občas jsem měl pocit, že ještě nedokončím otázku a už mám od něj odpověď.“

Praktické rady, které mohou zachránit život

Beseda v Epifany nebyla jen přehlídkou zábavných historek. Marek Dvořák přidal i rady, které mohou zachránit život. Jedna se týkala situace, kdy je při resuscitaci třeba pomoc okolí. Obecná výzva směrem k davu nemusí fungovat. Mnohem účinnější je podle něj vybrat konkrétního člověka. Ukázat na něj, popsat jeho oblečení, podívat se mu do očí a jasně říct, co má udělat. V krizové situaci totiž může nastoupit psychologie davu: každý čeká, že zasáhne někdo jiný.

Důležitá je také rychlost. Dojezdový čas záchranné služby se podle Marka Dvořáka pohybuje kolem devíti minut, zatímco u člověka, který nedýchá, rozhodují první okamžiky.

Hlavně jíst v klidu a pořádně kousat

Nechyběla ani praktická ukázka první pomoci při dušení. Když člověku zaskočí sousto a nemůže se nadechnout, jde o velmi nepříjemnou a nebezpečnou situaci. Problematické může být například maso. Pardubický záchranář proto přidal radu, na kterou není potřeba studovat medicínu: jíst v klidu a pořádně kousat.

Ne všechny příběhy záchranářů mají šťastný konec. Pro Marka Dvořáka je v takových chvílích podstatné vědomí, že nic nezanedbali. „Vždycky se snažím udělat maximum pro to, abych člověku pomohl,“ zdůraznil.