Domácí hospic ALFA-OMEGA umožňuje lidem důstojně přecházet na druhý břeh
Život každého člověka má svůj počátek i konec. Zrození je obrovský dar, radost. Domácí hospic ALFA-OMEGA, který funguje při Oblastní charitě Ústí nad Orlicí, je pomocí na druhém konci příběhu, při umírání.
„Jsme tu pro pacienty a jejich nejbližší, kteří vědí, že diagnóza je neléčitelná, že se přiblížil závěr života. Stejně jako při zrození nejsme sami, ani umírat by člověk neměl o samotě, ve strachu a bolestech,“ uvedla ředitelka Oblastní charity Ústí nad Orlicí Marie Malá.
Dlaň, která pohladí, uklidní a pomůže
„Jsme natažená dlaň. Dlaň, která pohladí, uklidní a pomůže dokončit příběh jednoho života,“ upřesnila vedoucí služby Zuzana Hermanová.
Domácí hospic ALFA-OMEGA slouží pacientům s nevyléčitelnou nemocí, kteří si přejí strávit poslední dny života doma, těm, o které jejich blízcí mohou a chtějí celodenně pečovat.
Nabízí odbornou péči lékařů a zdravotních sester nonstop 7 dní v týdnu. Ale také služby sociálního pracovníka, psychologa pro nemocného a pak i pozůstalou rodinu. „Naším posláním je, aby pacient prožil poslední dny svého života důstojně, v lásce, mezi svými blízkými,“ dodala Zuzana Hermanová.
Služba hospice je k dispozici 24 hodin denně
„Je velice těžké vidět, že vedle vás někdo trpí a vy mu nemůžete pomoci. Služba hospice je k dispozici 24 hodin denně. Své místo zde mají lékaři, sestry a sociální pracovnice. Díky nim se i tato náročná situace dá zvládnout,“ prohlásila Marie Pecháčková, která využila domácí hospicovou péči pro svou maminku.
„K nám jezdili obden, aby doplnili léky a pomohli se vším, co bylo vzhledem ke stále zhoršujícímu se zdravotnímu stavu maminky potřeba. Pokud nastal jakýkoliv problém, byli na telefonu a přijeli klidně i v nočních hodinách. Jejich návštěvy byly nejen profesionální, ale také velmi srdečné. Svou přítomností a vlídným slovem pomáhali nejen mamince, ale i nám, kteří jsme se snažili jí být co nejvíce nablízku,“ přiblížila Marie Pecháčková.
Do poslední chvíle mohla být doma
„O otázkách života a smrti mluvili vždy na rovinu, ale s upřímnou úctou k člověku. Připravovali nás na vše, co by mohlo nastat, jak v daný čas zareagovat, jaký lék podat a jak pomoci. Díky této laskavé podpoře jsme mohli s maminkou být do poslední chvíle jejího života v domácím prostředí. Byla obklopena vším, co měla ráda. Když odcházela na druhý břeh, byli jsme s ní,“ uzavřela.
