Krvavý měsíc na festivalu Regiony: Magická noc v baru Luna oživila Klicperovo divadlo

Festival Regiony v Hradci Králové i letos potvrdil pověst jednoho z nejvýraznějších přehlídkových projektů současného českého divadla. Mezi inscenacemi, které zanechaly silný dojem, zcela jistě patřil i Krvavý měsíc. Původní hra Jaroslava Rudiše, kterou do Klicperova divadla přivezla Činohra Národního divadla Brno.

Děj se odehrává během jedné magické noci v zahradní restauraci Luna, skryté na břehu Svratky. Právě tam se v kulisách bledého měsíčního svitu náhodně – a přesto osudově – sejde nesourodá šestice lidí různého věku a smýšlení, aby si řekla víc, než bývá zvykem. A jejich setkání skončí ještě podivněji.

Bohém, barman a krvavý úplněk

Hlavní postavou inscenace je Musil, stárnoucí bohém, bývalý hudební publicista a zapálený „vzpomínač“, kterého s odzbrojující autenticitou ztvárňuje Petr Bláha. Role mu byla napsána doslova na tělo. Po jeho boku stojí barman Robert v podání Michala Bumbálka – letitý přítel, majitel idylického venkovního baru, který servíruje pivo, gin s tonikem i „vaječňák“, naslouchá hostům a v duchu se trápí vlastní opuštěností.

Na scénu připlouvá po řece tajemný kajakář Kája (Vojtěch Blahuta), zatímco Klára, kterou hraje Kateřina Liďáková, si stěžuje na dnešní muže – věčné vypisovače. „Vaječňák“ spojuje dvě nevlastní sestry, Magdu (Tereza Groszmannová) a Lauru (bývalá členka Klicperova divadla Isabela Smečka), které se poznávají až na pohřbu svého otce.

Zastavení mezi minulostí a přítomností

Rudišova hra je mozaikou osudů a zklamání, smíchu i hořkosti, z níž se postupně vynořují hlubší otázky: Jak vnímáme minulost? Proč si ji někdy až příliš idealizujeme? Co zbylo z „devadesátek“? Co všechno skončilo v mlze? Kam jsme se od té doby posunuli?

Pod vlivem krvavého úplňku a podmanivého prostředí baru Luna se postavy postupně otevírají. Každá si nese své břímě, vlastní osamění, únavu ze života, vztek, ale i touhu. Ze vzájemných rozhovorů se tvoří spletitá, ale důvěrně známá krajina lidských vztahů.

Magická scéna, skvělá hudba a duch „devadesátek“

Režisér Thomas Zielinski sází na pomalejší tempo a vnitřní napětí, které postupně gradují. Pomáhá mu v tom magická scéna Lukáše Kuchinky, evokující tajemný kout řeky s lehce snovou atmosférou a jemnými světelnými efekty. Kostýmy vytvořila Andrea Králová, která s citem a vtipem pracuje s vizuálními odkazy na devadesátá léta.

Velký podíl na působivosti inscenace má také hudba Jiřího Hradila, která je zpívaná samotnými herci a podtrhuje emocionální i poetické vrstvy vyprávění. Písně jsou silné, různorodé a osobité – přesně jako postavy samotné.

Měsíc nad Svratkou a příběhy v nás

Krvavý měsíc není klasickým dramatem s jasnou zápletkou a rozuzlením. Je to spíše obraz duší, které se na jednu noc přiblíží. Jde o poetickou, trochu syrovou, někdy vtipnou, jindy bolestivou fresku o lidech, kteří leccos pamatují, ale v přítomném čase často tápou.

Rudišova hra nesklouzává k sentimentu, i když čerpá z nostalgie. Spíše hoří sarkastickým plamenem, který si klade různé otázky: Byly devadesátky opravdu tak zlaté? Nebo jsme si jen vymysleli iluzorní minulost, protože přítomnost nás děsí? Svět se možná řítí do temnoty, ale než se tak stane, mohou si lidé říct pár pravd – třeba i mezi cizími lidmi, v baru, pod úplňkem.

Díky silné mozaice příběhů a emoci divák mohl odejít z Klicperova divadla s pocitem, že právě nahlédl do života a situací, které možná nejsou tak vzdálené těm jeho. skutečně zážitek.