„Legrace je v životě potřeba,“ říká populární český herec Miroslav Donutil

S úspěšným pořadem Na kus řeči zavítal do zcela vyprodaného sálu Kulturního domu Hronovická v Pardubicích populární český herec a bavič MIROSLAV DONUTIL. Předtím, než potěšil diváky celou řadou humorných historek z jeho bohatého života a jeho přátel, ochotně poskytl rozhovor webu Kraj pro rodinu.

Slavnostní buly na hokejovém finále

Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na Pardubice?

Kousek odtud, v Hradci Králové, mám kamarády. (smích) Ale teď vážně… V roce 2012 jsme tady s mým kolegou a velkým kamarádem Jirkou Bartoškou vhodili slavnostní buly při finále hokejové extraligy mezi Pardubicemi a Kometou Brno.

Pamatuji se, jak na mne ten pardubický hráč koukal hezky z výšky, protože byl bruslích, a řekl: „Už  tam ten puk hoď!“ A já na něj: „Stejně prohraješ!“ Jenže Pardubice nakonec vyhrály…

„Barťák“, který se sice narodil v Děčíně, ale prožil velký kus života v Pardubicích, měl na sobě pardubický dres, já ten „komeťácký“, protože jsem značnou část života strávil v Brně. Když jsme si pak šli sednout na svá místa v hale, „Barťák“ pardubický dres sundal. Měl strach z manželky, která je z Brna. (úsměv)

Kodetův návrat do Východočeského divadla

Další hodně silný pardubický moment byl, když jste do svého pořadu ve Východočeském divadle pozval herce Jiřího Kodeta. Ten v Pardubicích v roce 1961 začal úspěšnou hereckou kariéru, a tak byl vděčný a šťastný, že díky vám mohl do Východočeského divadla opět zavítat.

Ano, tehdy byl opravdu moc rád, že se do Pardubic mohl zase po letech podívat. My jsme byli s Jirkou Kodetem velcí kamarádi a jemu vyhovovalo, že jsem ho vzal právě sem.

Váš pořad Na kus řeči má už řadu let u diváků obrovský ohlas. Proč si myslíte, že je tak úspěšný?

Lidé se dnes chtějí v divadle bavit. Vždycky mám radost z toho, když vidím, jak se baví. To se pak bavím i já. A vzhledem k tomu, že v tomto pořadu vyprávím příběhy o svých kolezích, kamarádech a také vzorech z pražského Národního divadla, tak si myslím, že je o čem a o kom vyprávět.

Český národ má rád humor, který je velmi specifický a někdy i docela ostrý. Ale je fakt, že legrace je prostě v životě potřeba.

Pomohly zájezdy s Divadlem Husa na provázku

Kdy jste v sobě objevil schopnost, že tento typ pořadu, one man show, v němž vyprávíte humorné historky, by mohl být vaším šálkem kávy?

Tuto schopnost jsem v sobě neobjevil já, ale můj kamarád, režisér Zdeněk Pospíšil. Ten žil dlouhá léta ve Švýcarsku a na rozdíl od nás měl možnost vidět různé formy hereckého projevu na jevišti. Když jsem tam někdy v roce 1979 přijel s brněnským Divadlem Husa na provázku na zájezd, tak mi radil: „Dělej one man show!“ A já tenkrát nevěděl, o čem mluví. Pak mi to vysvětlil a já to částečně pochopil.

Kdy jste si ověřil, že by to mohlo být pro vás to pravé ořechové?

Když jsme s Divadlem Husa na provázku jezdili na zájezdy, já seděl u mikrofonu na prvním sedadle a vyprávěl kolegům při dlouhých cestách různé historky a zážitky a oni se smáli. To jsem si řekl: „Tak asi jo.“ A když jsem pak přišel do Prahy, tak mě pozvali do Poetické vinárny Viola. To sice asi nebyl zrovna nejlepší název pro tento typ pořadu, ale úspěch to tam mělo. Pak už jsem se jen přesunul do větších sálů.

Vyprodává sály po celé republice už řadu let

A už řadu let vyprodáváte s tímto programem velké sály po celé republice…

Je pravdou, že z Pardubic jedu do Hradce, kde máme už potřetí za sebou vyprodáno v sále pro 700 lidí. Teď jsem byl na Slovensku v Košicích, kde bylo 950 diváků, předtím jich bylo 1200, v Lucerně celkem 2500. Jsem moc rád, že se to děje, že tento program lidi baví. A tím pádem baví i mě. A jsem potěšen také tím, že se zatím v poslední době nikde nestalo, že by diváci na konci pořadu netleskali vestoje. To je skutečně krásné a moc si toho vážím. A klepu na dřevěný stolek, aby tomu tak bylo i nadále. (úsměv)

Co vás v současné době kromě těchto pořadů nejvíc zaměstnává?

V současné době hostuji v Městských divadlech pražských. Hrajeme tam dvě krásné inscenace, Smrt obchodního cestujícího a Čapkovu Bílou nemoc. Nedávno šel na televizních obrazovkách velmi úspěšný seriál Záhadné případy. Teď se chystá k premiéře třídílný thriller s názvem Moloch. V něm mám roli prezidenta republiky. S Bolkem Polívkou jsme dotočili komedii Jak se nám to mohlo stát!? A také jsem nadaboval francouzský film Já a můj terapeut, který teď vstupuje do kin.

Práce je zaplaťpánbůh docela dost. A teď zrovna mám takové období, kdy chci se svým představením Na kus řeči jezdit co nejvíc. Mám pocit, že je na to vhodná doba.