Práce dobrovolníka v nemocnici mi dává smysl, říká 18letá Anežka Ludvíková

Dobrovolnická služba Nemocnice Pardubického kraje funguje už 15 let. O dobrovolníky se v jednotlivých nemocnicích stará koordinátor, který zároveň spolupracuje dobrovolnickými organizacemi a centry v daných lokalitách. Koordinátor také seznamuje dobrovolníky s chodem oddělení, provádí vstupní školení a posílá je za pacienty, kteří potřebují společnost.

Stačí chuť pomáhat

Práce dobrovolníka v nemocnicích nevyžaduje žádné speciální vzdělání nebo dovednosti. Koordinátorka dobrovolnické služby Nemocnice Pardubického kraje Šárka Portyšová říká, že podstatná je chuť a motivace tuto práci dělat: „Hlavní náplní práce dobrovolníka je dělat pacientovi společnost. Povídat si s ním, číst mu knihu, hrát s ním karty nebo deskové hry, ale také třeba jen vedle něj sedět a být tam chvíli pro něj.“

Někteří dobrovolníci připravují i skupinové programy, třeba nějaké cvičení nebo společenskou hru. „Pokud jsou pacienti schopní sedět, tak můžou s dobrovolníkem v jídelně u stolu i malovat nebo něco kreativně vytvářet,“ sděluje Šárka Portyšová s tím, že v Chrudimské nemocnici chodí dobrovolníci pomáhat převážně na oddělení Léčebny dlouhodobě nemocných.

Práce pro ostatní dává smysl

Jednou z nejaktivnějších dobrovolnic je osmnáctiletá studentka gymnázia v Chrudimi Anežka Ludvíková: „Původně jsem se přihlásila už v prvním ročníku, protože jsem chtěla mít praxi kvůli vysoké škole. Zvažovala jsem totiž po maturitě studovat psychologii. Ale práce dobrovolníka mě začala velmi brzy bavit. Mám pocit, že to dává smysl a že těm lidem nějak zlepšuju den.“

Anežka se o možnosti dobrovolnické služby dozvěděla ve škole, sama si zjistila další informace na webových stránkách Nemocnice Pardubického kraje a zkontaktovala Šárku Portyšovou. Ta studentku chválí: „Je jednou z nejaktivnějších dobrovolníků. Chodí pravidelně jednou týdně přibližně na hodinu a je na ni spolehnutí.“

Pro Anežku Ludvíkovou to ale na začátku nebylo úplně snadné: „Je pravda, že když jsem s dobrovolnictvím začínala, neměla jsem vůbec představu, jak to bude vypadat. Zezačátku jsem byla hodně nervózní. Já nejsem moc zvyklá mluvit s cizími lidmi, ale za ty dva roky se to změnilo. I když je pravda, že stejně s pacienty nejradši hraju různé hry, třeba Člověče, nezlob se nebo šachy,“ směje se slečna.

O dobrovolnickou práci mají zájem hlavně ženy

Počet dobrovolníků, kteří dochází na pravidelné návštěvy, se neustále mění. V roce 2023 navštěvovalo pacienty v Pardubické nemocnici 8 dobrovolníků, v Chrudimské nemocnici 5, ve Svitavské nemocnici pomáhali 3 dobrovolníci, v Litomyšlské nemocnici 2 a největší zájem je v Orlickoústecké nemocnici, kam dochází na pravidelné návštěvy 17 dobrovolníků. „Jsou to převážně ženy. Mužů je minimum a většinou u té práce moc dlouho nevydrží,“ prozrazuje hlavní koordinátorka Šárka Portyšová.„My se jich pochopitelně ptáme na motivaci. U žen je to často potřeba pomáhat, protože už mají odrostlé děti, ale i kontakt s lidmi a smysluplné využití volného času,“  doplňuje Šárka Portyšová.

Převahu žen-dobrovolnic potvrzuje i sociální pracovnice Jana Svojanovská, která má na starost dobrovolníky v Orlickoústecké nemocnici: „Mužů se hlásí tak jedna pětina, převažují ženy a hlavně studentky.“ Právě v tamní nemocnici mají dobrovolníků nejvíc: „Hodně se nám hlásí studenti zdejší zdravotnické školy, kteří pak chtějí pokračovat dalším studiem a při práci dobrovolníka si vyzkouší komunikaci s pacienty,“ vysvětluje Jana Svojanovská.

V Orlickoústecké nemocnici chodí dobrovolníci hlavně na oddělení interny nebo chirurgie. Pomáhají ale i s hledáním sponzorů před různými akcemi, jako je Veletrh sociálních služeb nebo Den dobrovolníků. „Každý rok dáváme dobrovolníkům osvědčení, což jim může pomoct k přijetí na vysokou školu. A zároveň dostanou i nějaký dárek, aby věděli, jak je jejich práce pro nás důležitá,“ dodává sociální pracovnice.

Vybočení z běžné rutiny má vliv na pacienta i personál

Dobrovolník se vždy hlásí u sestry ve směně. Ta mu řekne, kteří pacienti potřebují zrovna společnost. Většinou tam tráví okolo jedné hodiny. Záleží na tom, kolik má času a jak je na tom pacient: „Někteří jsou třeba už po dvaceti minutách unavení nebo nemají náladu. I to se stává,“ vysvětluje Šárka Portyšová.

Podle ní je přínos i v tom, že pacienti jsou díky dobrovolníkům v lepší náladě. To pomáhá i zdravotníkům, kteří o ně pečují: „Pacienti na dobrovolníky reagují moc hezky. Jsou rádi, že jim někdo věnuje čas. My jsme zase rádi, že se hospitalizovaní lidé cítí lepe,“ shrnuje Šárka Portyšová.

Dobrovolníka člověk může dělat kdekoli

Studentka Anežka Ludvíková pak potvrzuje, že dobrovolnická práce pomáhá i jí samotné: „Dává mi to opravdu hodně. Mám ze sebe dobrý pocit. Dělám něco pro ostatní a vlastně si i odpočinu. Snažím se chodit každý týden na hodinu. Když musím třeba kvůli škole vynechat, tak mi to chybí.“

Anežka má před sebou poslední ročník střední školy. Čeká ji maturita a doufá, že pak i další studium: „Chtěla bych pokračovat i na vysoké škole, protože dobrovolníka můžu dělat kdekoli.“