Při kojení by měla žena dát hlavně na svůj pocit a instinkt, říká laktační poradkyně

Kojení. Něco, co je nám savcům zcela přirozené a pro vývoj miminka důležité. Nejen na význam, ale například i na nejčastější problémy, se kterými se maminky potýkají, jsme se zeptali staniční sestry novorozeneckého oddělení Chrudimské nemocnice a zároveň laktační poradkyně Gabriely Lickové.

Jaké jsou benefity kojení?

Řekněte nám na úvod – jaké jsou vlastně benefity kojení, ať už z pohledu miminka nebo maminky?

Výhod kojení je celá řada. Ale pokud to mám říct ze svého pohledu, co jsem i já chtěla pro své vlastní děti a co je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí, pak je to předání určitých obranných látek miminku.

Děťátko si sice nese nějakou imunitu z nitroděložního života, ale na světě se pak potká s úplně novým prostředím. Než si začne budovat imunitu vlastní, mateřské mléko, respektive mlezivo, plné imunoglobulinů, vitamínů, minerálů a dalších živin, je skvělé pro překonání tohoto „imunitního deficitu“.

Mateřské mléko je pro dítě vždy dokonalou výživou. A právě z tohoto důvodu nikdy nebude umělá výživa s mateřským mlékem srovnatelná.

Dalším velice důležitým důvodem je podle mě emocionální vazba. Pokud má maminka dítě přitisknuté v náručí, dotýká se ho, jejich vztah se mnohem lépe utužuje.

A benefity má kojení samozřejmě i pro ženu samotnou. Udává se, že je to prevence rakoviny prsu a ženských orgánů. Pomáhá také zavinovat dělohu těsně po porodu. A usnadňuje návrat těla do stavu před porodem.

Rozdíl mezi mateřským mlékem a mlezivem

Zmínila jste mateřské mléko a mlezivo. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Mlezivo, které se tvoří jako první, má všechny živiny obsažené tak, aby v malém množství tekutiny bylo více energie na přechodnou dobu krátce po porodu. Příroda to takto zajistila u všech savců.

V mateřské mléko se mlezivo přeměňuje postupně. A to zhruba během 14 dnů až třech týdnů od porodu. Mleziva stačí miminku mnohem menší množství než případné umělé výživy.

Už třeba jeden zbytečný dokrm může způsobit, že i dítě, které se na začátku krásně přisálo, se po dokrmu začne od prsu odtahovat a zlobit se.

Ideální tedy je do přirozeného kojení vůbec nezasahovat umělou výživou. Protože mlezivo a následně mateřské mléko opravdu dává miminku to nejlepší, co může být. Pokud se vše vyvíjí ideálně.

Někdy je ale nutné dokrm použít a je ordinován lékařem. V těchto případech dáváme vždy přednost odstříkanému mateřskému mléku před umělým.

Když kojení nejde?

Co když se ale stane, že kojení „nejde“?

Samozřejmě existují případy, kdy kojení není možné. Mohou to být anatomické důvody ze strany matky nebo dítěte, fyziologické problémy. Případně probíhající léčba nějakého onemocnění, kde je kojení kontraindikováno léčivem.

Troufám si však říct, že to je zanedbatelné procento. Udává se, že plně kojit může až 97 % žen. Je to především o psychické pohodě ženy, její vůli své miminko kojit a také o informacích, které má.

Proč je pohoda ženy důležitá?

Když se zaměříme hned na první zmíněné. Proč je pohoda ženy pro úspěšné kojení důležitá?

Maminkám při konzultacích nebo na besedách pro těhotné říkám, že stres kojení nikdy nepomůže. Miminko z ženy stres vycítí a laktace se nebude rozvíjet správně.

Určitě to chce klid, pohodu a uvolnění. Nenechat se vykolejit, i když se něco v danou chvíli nedaří.

Při kojení obecně hlava a mozek bohužel nebývají moc dobrými rádci. Spíše mohou zasadit pochybnosti a potlačit instinkty a pudy, které nám dala příroda a které se snažíme nahrazovat rozumem a technikou.

Dnešní vyspělá společnost má ráda fakta. Ale na prsu nevidíme okénko s číslem, kolik toho miminko vypilo, jestli si dalo 15 nebo 70 ml. Žena je tak odkázána na svůj pocit a instinkt.

Někdy je těžké se sžít s tím, že neví. Je to o tom, aby se maminka naučila své děťátko vnímat, zjistila, jak reaguje, naučila se ho číst, seznámila se s ním. To je to zásadní. Protože nejen kojení, ale celé mateřství je a musí být vždy o dvou – o matce a o dítěti.

S tím možná tak trochu souvisí druhá věc, kterou jste zmínila, tedy vůle ženy své miminko kojit.

Stát se rodičem vyžaduje nějakou přípravu. Mám nyní na mysli především tu mentální. A pokud žena přijme to, že se stává a stala matkou, se všemi pozitivy i negativy, které to přináší, včetně určitého sebeobětování, zodpovědnosti a přijetí toho, že péče o dítě bude trvat vlastně celý život.

Proto se při konzultacích ptám, jestli žena opravdu chce kojit. Pokud ano, myslím, že je možné úplně všechno.

Ve své praxi jsem se setkala i s maminkami, které z důvodu ablace kojily pouze jedním prsem. Nebo překonaly nemoc a znovu kojení nastartovaly.

Když příliš informací nemusí dělat dobrou službu

A jak je to s informacemi?

Vlastně na téměř každé besedě s těhotnými ženami se setkávám s tím, že si načetly nějaké informace na internetu nebo sociálních sítích, které je vystrašily.

Myslím, že v případě kojení tyto zdroje nedělávají dobrou službu. Najdete zde totiž informace, které nejsou komplexní. Nezískáte z nich anatomický a fyziologický kontext. A uzavíráte se před relevantními zdroji a někdy i před personálem nemocnice.

Sama se snažím ženám při konzultacích, na besedách i na oddělení vše vysvětlit. Myslím, že mají právo vidět věci i z více úhlů pohledu, vědět pro a proti a pak si třeba vybrat. Vždy je to o vzájemné komunikaci.

Na našem oddělení mají všechny dětské sestry kurz laktačního poradenství. Chceme, aby péče související s kojením byla kontinuální a mohli jsme ji maminkám poskytnout nehledě na denní dobu. A protože doba hospitalizace po porodu je krátká, nabízíme ženám laktační poradentství, tedy možnost osobních konzultací a řešení problémů s kojením.

Nejčastější problémy, které maminky řeší

Určitě se v praxi setkáváte s nějakými nejčastějšími problémy, které maminky řeší, nebo mýty souvisejícími s kojením. Mohla byste nějaké zmínit?

Poměrně často se stává, že ještě v průběhu pobytu na novorozeneckém oddělení za mnou žena přijde a říká, že „v prsou teď nic nemá“ a abychom miminku dali umělou výživu.

Jenže laktace a hormony, které ji spouští, se tvoří právě sáním miminka. Je tedy důležité mít miminko u sebe, nechat ho sát, v prvních 24 hodinách až 3 dnech po porodu to může být klidně až ¾ hodiny s půlhodinovými pauzami. To je úplně normální. I když později dojde k propadu kojení, dá se to sáním a dalšími mechanismy nastimulovat zpět.

Setkávám se také s názorem, že mezi jednotlivými kojeními mají být tři hodiny. Prsa ale nefungují jako „zásobárna“ s dutinou, která se vyprázdní a je potřeba čekat.

Hlavní gros tvorby mléka je právě sání. Čím více miminko saje, tím více mléka se tvoří.

Na to je třeba myslet i při odsávání. Čím více žena odsává, tím více se žlázy stimulují a tvoří mléko.

Někdy za námi přicházejí maminky s prsy na hraně zánětu, které odsávaly s mylným domněním, že prsa změknou. Je to však naopak. Pokud se laktace rozvine, pak si kojení řídí miminko samo a intervaly na prsu se zkracují a prodlužují se intervaly mezi kojením až na 2–3 hodiny.

Občas mi také ženy říkají, že přestanou kojit, aby mohly začít cvičit. Příroda ale není hloupá. Kojení je velkým energetickým výdejem i pro ženu a nejpřirozenějším a nešetrnějším způsobem, jak vrátit tělo do původního stavu, je nechat mu prostor a alespoň šest měsíců plně kojit.

Jak vypadá konzultace?

Kolik maminek se na vás obrací v rámci laktační poradny? A jak probíhá případná konzultace?

Je to různé. Nejčastěji to jsou telefonické konzultace. Někdy stačí jen drobná rada po telefonu.

Pokud cítím, že si maminka není jistá nebo tápe, nabízím osobní konzultace. Ta trvá většinou hodinu a půl. Je potřeba si popovídat. Někdy při hovoru maminka řekne detail, který nepovažuje za podstatný, nicméně může být příčinou problému.

Také potřebuji vidět, jak děťátko saje, jak ho maminka dokrmuje. Případně upravujeme techniku přiložení k prsu nebo hledáme další řešení.

Při rozhovoru s vámi člověk cítí, že se problematice kojení ráda věnujete a pomoc maminkám vás naplňuje. Čím vás laktační poradenství a vůbec práce na dětském oddělení nadchla?

Pro to stát se dětskou sestrou jsem byla rozhodnutá už od malička. Moje maminka jí byla taky. Pracovala přímo zde v Chrudimské nemocnici. A já jsem si vždycky přála pracovat s ní.

I když moje cesta na dětské oddělení vedla přes ARO a výuku na zdravotnické škole, nakonec se mi to přání splnilo.

A téma kojení mě zajímalo a fascinovalo vždy. Je to úžasná práce v tom, že do ní musíte zapojit komunikaci, empatii a naučit se správně vnímat ženu, která prožívá šestinedělí. Je to taková moje osobní záležitost.

Na druhou stranu je to práce týmová, kde pracuji s kolegyněmi a každá z nás se snaží na základě zkušeností, znalostí a praxe předávat své znalosti.