Lektor: Mgr. Jiří Halda – speciální pedagog a rodinný terapeut

„Emoční a sociální zralost dětí je nejvýznamnějším předpokladem pro úspěšný život. A to po stránce profesní i osobní. Naše civilizační upínání se na paměť, rozumové dovednosti a školní činnosti zcela pomíjí fakt, že naše životní úspěšnost je závislá na niterné pohodě, vyrovnaném vědomí a dostatečném sycení emočními a sociálními podněty. Celý obraz vědomí a jeho vývoje do cca 22 let lze shrnout do šestnácti oblastí, které tvoří předpoklady pro zralou koncepci osobnosti.

Tento příspěvek se bude věnovat několika hlavním okruhům: význam vazby mezi pocitem přijetí a vývojem individuality. Dále rozvojem synchronních vazeb vědomí ve smyslu spolupráce hemisfér a algoritmického myšlení. Významný je rozvoj sebehodnocení, zejména u chlapců je terénem pro tvoření smysluplných a splnitelných cílů.

Velmi palčivá je otázka adaptační – nedostatečná schopnost adaptace na změnu prostředí, která je nejvíce podceňovaná již při zaškolování do mateřské školy, dává odpověď na naši konzervativnost, neschopnost nadhledu a kritického myšlení. Stejně jako neschopnost přiznat chybu a dosáhnout včas dostatečné samostatnosti.

Pokud to čas dovolí, rád se dotknu i posledního z témat – děti (a především chlapci) oplývají zpravidla velkou dávkou tvořivé inteligence. Pro projevení tvořivosti je ale třeba několika podmínek, které neumíme poskytnout (nepřetěžovat děti kroužky, neustále je nekontrolovat, nekupovat jim přemíru hraček, pomoci jim vytvářet harmonické sourozenecké vazby…) a dokonce tuto neschopnost propagujeme jako civilizační pokroky.

Závěrem bych rád konstatoval, že nejdůležitější kompetencí rodičů je hledat dětské emoční a sociální evoluční optimum. Snad tento příspěvek přispěje k jeho popularizaci.”