Záchranář Marek Dvořák učil na turné Marka Ztraceného, jak zachraňovat lidské životy

Učit se na hudebním turné zachraňovat životy? Tak to tu ještě nebylo! Oblíbený zpěvák MAREK ZTRACENÝ spojil své síly s populárním záchranářem MARKEM DVOŘÁKEM. Na turné (je) Zpátky Tour 2025 společně dokazují, že minikurz první pomoci může být jednoduchý, srozumitelný a dokonce i zábavný.

Kdo se vlastně zbláznil?

„Když mi Marek Ztracený zavolal, že by chtěl, aby se na jeho turné lidé učili zachraňovat lidské životy, myslel jsem si, že se zbláznil. Pak jsem si říkal, že jsem se zbláznil já, když jsem na jeho nápad kývl. A to jsem ještě netušil, že turné bude mít dvacet zastávek,“ usmíval se Marek Dvořák, který do originálního minikurzu aktivně zapojuje i publikum. „Mezi vámi jsou hrdinové. Lidé, kteří vystoupí z davu a začnou poskytovat první pomoc,“ zdůraznil.

„Zachránit lidský život dokáže i devítiletý kluk,“ prohlásil známý záchranář a přivítal na jevišti Šimona. Ten dokázal pomoct svému dědečkovi, který náhle zkolaboval ve vodě a začal se topit. „Šimon ani na chvíli nezaváhal, vytáhl dědečka v bezvědomí na břeh a křičel o pomoc tak hlasitě, že ho slyšeli lidé kolem. Společně pak zavolali záchranku. Šimonův dědeček díky tomu přežil a je v naprostém pořádku,“ podotkl Marek Dvořák během pardubické zastávky turné.

Speciální vystoupení doma

„Do Pardubic jsem se moc těšil. Vystupovat doma je výjimečné. Dojmy a reakce lidí byly skvělé,“ poznamenal pardubický rodák. „Vždycky mi přišla hloupá rivalita mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Nechápal jsem ji,“ vysvětloval davu více než 10 tisíc fanoušků lékař, který pracuje na letecké záchrance v Hradci Králové. „Všichni přece vědí, že Pardubice jsou objektivně lepší než Hradec Králové. A Marek Ztracený to ví také. Proto Hradec ignoroval i v rámci letošního turné,“ vtipkoval Marek Dvořák.

I vážná témata s humorem

Společně s Markem Ztraceným, který sehrál roli figuranta, dokázali, že i vážná témata se dají vysvětlit s lehkostí a humorem. „Vážím si toho, že máme možnost během turné říct více než 160 tisíc lidem, co mají dělat, když nastane nějaká krizová situace. Je to vlastně jednoduché. Zavolat záchranku, poslouchat její rady a pomoct. A i kdyby tento minikurz první pomoci měl zachránit jeden lidský život, budu za to moc vděčný,“ dodal pardubický záchranář Marek Dvořák.

OČIMA AUTORA

Brácha na pódiu, diktafon v ruce a máma s tátou v srdci

Byl to zvláštní moment. Ne takový, jako když někdo při rozhovoru uhýbá na otázku a vy přemýšlíte, jak ho rychle donutit odpovědět na to, na co se člověk jako novinář ptá. Tohle bylo jiné. Okamžik, který vás vytrhne z novinářské rutiny a připomene věci, na které už po více než čtvrtstoletí redaktorské praxe lehce zapomenete.

Rozhovor s vlastním bratrem

Novinářem jsem chtěl být od pěti let. V osmnácti jsem si splnil sen a začal se žurnalistikou živit. Za ty roky jsem potkal řadu různých lidí – od vrcholných politiků přes hvězdy šoubyznysu až po „obyčejné“ lidi na ulici, které jsem „odchytával“, abych zprostředkoval jejich názory na aktuální témata.

Teď jsem si dal za úkol poprvé v životě udělat oficiální rozhovor s vlastním bratrem. Co je na tom, řeklo by se. Vždyť přece Marek Dvořák je komunikativní záchranář, který umí mluvit o těžkých věcech s obdivuhodnou lehkostí. A je mezi „svými“. Navíc v rodném městě – v Pardubicích, kde má před více než 10 tisíci lidmi na turné populárního zpěváka Marka Ztraceného přibližovat to, co mu je blízké.

Jak by asi reagovala mamka, kdyby žila?

Už cestou na akci mi to celé přišlo neskutečné. Ptal jsem se sám sebe: „Jak by asi reagovala mamka, kdyby žila?“ Dodnes si pamatuju, když jednoho dne přišla a řekla mi, že budu mít brášku. Měl jsem tehdy ohromnou radost a přál si, aby se jmenoval Marek. A pak jen po očku sledoval, jak si jde za svým cílem. A teď stojí na pódiu. Kluk, s kterým jsme v dětství jezdili na kolech přesně podle jízdních řádů jako autobusy městské hromadné dopravy, smáli se společně u televize u Mr. Beana a občas se i rvali v pokojíčku, vykládá lidem, jak zachránit lidské životy. A já tam stojím v davu jako novinář a zároveň jako hrdý brácha. A dobře se bavím.

Rozhovor jsem začal docela suverénně

Rozhovor po jeho vystoupení jsem začal vlastně docela suverénně. První otázka? Klasika! Jaké to bylo, jak se cítil. Ala pak jsem měl položit druhou. Najednou se dostavila spontánní radost a dojetí z toho, co se bráchovi povedlo. A že by na něj máma byla pyšná. Ale maskovala by to, otočila by se ke mně a řekla její oblíbené: „No, uznej…“ A asi by dodala něco ve stylu: „To bys nečekal, že by Máru tolik lidí poslouchalo, co?“ Pak by nám oběma lehce vynadala za to, že se málo vídáme a dodala by obligátní mateřské: „Polepšete se…“

Najednou jsem si vzpomněl na to, jak jsem jako 18letý dělal svůj první rozhovor s mým dětským hrdinou – Dominikem Haškem. Tehdy jsem měl fakt trému. Naštěstí jsem dostal dvě minuty, abych se stihl zeptat na vše, co jsem potřeboval, takže nebyl čas se stydět. Rozhovor s bratrem byl podobný, ale přece jen jiný. Osobní. Silný. Byť možná pro někoho banální.

Společná fotka pro taťku

Někdo, kdo novináře nemá moc v lásce, tvrdí, že se jen přiživují na cizí slávě a referují o těch, co jsou mnohem úspěšnější než oni sami. A ať to tak je nebo ne, snad mi bratr i laskavý čtenář promine, že jsem rozhovor s Markem Dvořákem udělal. Asi by mi bylo líto nezprostředkovat ten pocit z toho, jak moc fajn to bylo. Ano, někdo by mohl říct, že jsem ve střetu zájmů. A že to třeba není objektivní článek.

Snad mi bude protentokrát odpuštěno. Tenhle rozhovor jsem prostě udělat chtěl a musel. Nejen jako redaktor, ale hlavně jako brácha. A možná i pro naše rodiče. Taťkovi, který s námi v ten den nemohl být kvůli jiným povinnostem, jsme poslali společnou fotku. A mamka? Ta to snad viděla shora.