Blbec k večeři v Pardubicích. A rozhodně nebyl k smíchu jen jeden

Co se stane, když si jeden arogantní nakladatel pozve k večeři člověka, kterého považuje za úplného blbce? Především spousta problémů. Městské divadlo Mladá Boleslav přivezlo do Východočeského divadla v Pardubicích oblíbenou francouzskou komedii Francise Vebera Blbec k večeři. A ukázalo, že dělat si legraci z „blbců“ může být zatraceně nebezpečná disciplína.

Když se skvělý plán sesype jak domeček ze sirek

Pierre Brochant je přesvědčený, že má skvělý plán. Se svými přáteli pořádá večeře, na které každý z nich přivede svého „blbce“ – člověka, který je podle jejich měřítek tak bizarní, až je zábavný. Tentokrát je jeho vyvoleným François Pignon. Nenápadný úředník finančního úřadu, který ve volném čase staví pozoruhodné modely z obyčejných sirek.

Jenže než se vůbec stačí k večeři dostat, všechno se začne komplikovat. Pignon totiž není žádný hlupák. Je především neuvěřitelně naivní, upovídaný a bezelstný. A právě jeho snaha pomáhat postupně rozloží Brochantův dokonale naplánovaný večer. Do hry vstupuje manželka, milenka, finanční úředník, bývalá přítelkyně, pár psů a také pořádně zablokovaná záda. Večeře se nakonec nekoná, ale o zábavu rozhodně není nouze.

Ivo Theimer jako François Pignon

Režisér Adam Doležal se nesnažil z Blbce k večeři udělat jen sled komických gagů. Inscenace má svižné tempo, k němuž přispívá i moderní hudba, stojí především na hercích a nechává naplno vyniknout absurditu situací, do kterých se jednotlivé postavy dostávají.

Postava Françoise Pignona v podání Ivo Theimera není žádnou karikaturou. Boleslavský herec z něj vytváří člověka, který je svou bezelstností, nadšením a naprostou neschopností odhadnout situaci odzbrojující. Jeho největší problém spočívá v tom, že vůbec netuší, jak velké problémy svou „pomocí“ ostatním způsobuje.

A když má navíc Brochant, kterého ztvárňuje Petr Mikeska, zablokovaná záda a nemůže prakticky opustit byt, dostává Pignon prostor naplno. Z původně plánované večeře se tak stává série stále absurdnějších situací, které se postupně vymykají kontrole.

„Být inteligentní je namáhavé“

„Být inteligentní je namáhavé,“ poznamená Pignon. A možná právě tady se skrývá motto celé komedie. Kdo je vlastně blbec? Ten, kdo dělá podivné modely ze sirek, nebo ten, kdo se na ostatní dívá z výšky a je přesvědčený, že právě on má patent na rozum?

Možná i proto je Blbec k večeři chytřejší komedie, než by se na první pohled mohlo zdát.