Premiéra hry Kdybys umřel v Divadle Exil

Premiéra hry Kdybys umřel v Divadle Exil, sobota 13. června 2026

Pardubické Divadlo Exil uvede v sobotu 13. června 2026 od 19 hodin inscenaci Kdybys umřel od oceňovaného francouzského dramatika Floriana Zellera. Inscenace otevírá otázku, zda lze skutečně poznat člověka, kterého milujeme. A co se stane ve chvíli, kdy se naše jistoty začnou rozpadat.

Nic se nepodává na talíři

Florian Zeller nedává divákovi příběh zadarmo. Jeho texty mají svůj specifický rytmus. Nic se nevysvětluje, nic se nepodává na talíři. Čtenář i divák musí pracovat. A právě to přitáhlo pardubické Divadlo Exil k jeho hře Kdybys umřel.

Jde o odvážnou volbu. V České republice se tato hra hrála dosud jen jednou. A to v Klicperově divadle v Hradci Králové před sedmnácti lety. „To by leckterý soubor vyděsilo,“ řekla s klidem vedoucí souboru a režisérka inscenace Kateřina Fikejzová Prouzová.

Divadlo Exil ale na neznámých textech staví svou dramaturgickou identitu. „Obecně se vyhýbáme stokrát obehraným hitům. Raději riskujeme s neznámými texty i za cenu, že to nemusí vyjít. Objevujeme, hledáme, riskujeme,“ podotkla principálka souboru.

 Zeller a jeho specifický svět

Florian Zeller napsal Kdybys umřel v roce 2006 ve svých sedmadvaceti letech. Dnes patří k nejhranějším dramatikům světa. Jeho hry byly uvedeny ve více než 45 zemích. Film Otec z roku 2020 získal dva Oscary a loni byl zvolen do francouzské Académie française.

Pro Divadlo Exil je to první setkání s jeho tvorbou, i když jeho hry soubor sledoval dlouho. „O Florianu Zellerovi ve světě divadla nelze nevědět. Viděli jsme řadu jeho titulů na amatérských i profesionálních scénách,“ podotkla Kateřina Fikejzová Prouzová.

Pátrání po pravdě o manželství

Hra vypráví příběh Anne, která po náhlé smrti manžela Pierra začne pátrat po pravdě o jejich manželství. Jenže čím více pátrá, tím méně ví. Zeller staví příběh jako křehkou skládačku. Každá scéna nabídne jednu verzi pravdy a vzápětí ji zpochybní. Realita a představa splývají, přítomnost a minulost se prolínají. A divák se ocitá přesně tam, kde Anne. Bez pevné půdy pod nohama.

Zellerův postoj k pravdě je přitom záměrně provokativní. Nepovažuje ji za nejvyšší hodnotu. Lež může být podle něj projevem lásky, přiznání sobectvím. Mlčení větší ohleduplností než pravda. „S textem trávím denně čas a po celou dobu zkoušení v něm nacházím další a další vrstvy,“ podotkla Kateřina Fikejzová Prouzová. „Když si přečtu svoje poznámky před samotným zkoušením a porovnám je s tím, kde jsme dnes, vidím tam zásadní posun,“ dodala režisérka.

Jak se pracuje s textem, který nic nedává zadarmo

Zkoušení začalo v listopadu 2025 víkendovým soustředěním na horách. Herci text dlouze rozebírali, četli, diskutovali o celé koncepci. Režijní přístup vychází z pečlivého odkrývání vrstev. „U každé repliky jsme se zastavili a říkali si, co se skrývá pod vyřčenými slovy,“ popsala proces Kateřina Fikejzová Prouzová. „Rozebírali jsme vztahy na částice a skládali je zase zpátky. Nechávala jsem herce, aby si řekli, co si o tom myslí oni a jak to cítí,“ podotkla režisérka.

Herci se nebáli sáhnout do vlastních životních zkušeností a bolestných momentů. A právě to podle režisérky dává inscenaci její autenticitu. „V mnoha ohledech je nám všem ten text blízký. Zažili jsme leccos. To, že se na to díváme každý z trochu jiného úhlu, vnáší do hry přesně to, co tam potřebujeme mít,“ zdůraznila principálka souboru.

Zellerův text klade na herce specifické nároky. Autor rád odpovídá krátkými replikami – ano, ne, nevím, možná. „Což je to nejhorší, co se herci může stát,“ konstatovala režisérka s úsměvem. „Herci dobíhali na zkoušky unavení ze svých zaměstnání a pak se museli soustředit na text, kde se odpovídá jedním slovem. To chce obrovskou vnitřní práci,“ doplnila.

Pierre jako stopa

Jednou z největších autorových výzev byla postava Pierra – muže, který je mrtvý, a přesto je přítomen na scéně po celou dobu hry. „Museli jsme si definovat, že Pierre nereaguje na to, co dělají živí,“ vysvětlila Kateřina Fikejzová Prouzová. „Ale vyjadřuje, co dělá jeho absence přítomnosti v té chvíli s nimi,“ uvedla režisérka.

Pierre v této inscenaci není přízrak. Je stopou – fyzickým otiskem člověka, který odešel, a přesto nezmizel.

Intimní prostor jako inscenační nástroj

Divadlo Exil hraje na komorní scéně pro šedesát diváků. Hranice mezi jevištěm a hledištěm je téměř nepostřehnutelná. „Umožňuje to civilní až intimní herectví,“ sdělila Kateřina Fikejzová Prouzová. „Divák je součástí příběhu.“ Pro hru jako Kdybys umřel je to ideální podmínka.

Scénografie je minimalistická – černý prostor, několik kusů nábytku, které přestavbami vytvářejí tři různé prostory.

25 let a 113 inscenací

Kdybys umřel je čtvrtou premiérou letošní sezóny a 113. inscenací v historii souboru, který letos slaví 25 let. „Máme za sebou kontinuální činnost, stabilní členskou i diváckou základnu a objevujeme se na festivalech napříč celou republikou,“ shrnula principálka souboru. „113 inscenací za 25 let – to si myslím, že je slušná práce,“ podotkla Kateřina Fikejzová Prouzová.

V hlavních rolích se představí Radka Chladová, Lukáš Reček, Michal Šťáva Skalický a Andrea Holánková.