„Arabela je dodnes mou srdeční záležitostí,“ prohlásil představitel Honzíka Ondřej Kepka

Prezident Herecké asociace Ondřej Kepka zavítal do Východočeského divadla na Grand Festival komedie. A to jako patron inscenace královéhradeckého Klicperova divadla Arabela, která v Pardubicích soutěžila o titul Komedie roku.

K legendárnímu pohádkovému příběhu má Ondřej Kepka velmi osobní vztah. V oblíbeném televizním seriálu totiž ztvárnil postavu Honzíka.

Propojení světa lidí se světem pohádek

Co vás na představení královéhradeckého Klicperova divadla na Grand Festivalu komedie nejvíc zaujalo?
Především to, jak se tvůrcům podařilo dostat třináctidílný televizní seriál na divadelní jeviště. A v podstatě z něj nic zásadního nevynechali, což je obdivuhodné. Úžasné bylo slyšet doslovné dialogy ze seriálu, vedle nich citlivě upravené nebo nově dopsané repliky. Je to směs různých přístupů, která funguje.

Čím může být příběh Arabely přitažlivý pro dnešní děti?
Nápadem, který propojuje svět lidí se světem pohádek. To sice nebyl původní námět Miloše Macourka, ale z mého pohledu ho dovedl k dokonalosti. První díl Arabely je podle mě jeden z nejlépe napsaných prvních dílů vůbec. Dokonale diváka uvede do děje, představí postavy a naznačí styl vyprávění. To se většinou seriálům v prvních dílech moc nedaří.

Kontrast reality a pohádkového světa diváka přirozeně vtáhne. Není náhodou, že se Arabelou inspiroval i Steven Spielberg a že ji znali i tvůrci Harryho Pottera.

Výsledek byl milým překvapením

S jakými očekáváními jste do Pardubic jel? A jak jste vnímal fakt, že Arabela bude převedena na divadelní jeviště?
Přiznám se, že má očekávání byla velmi malá. Jediné, co mě uklidňovalo, byla osobnost Pavla Kheka, kterého si nesmírně vážím a jehož režie mám rád.

Jinak jsem měl pocit, že snad neexistuje těžší námět pro divadlo než seriálová Arabela. To je strašně složitá látka. Byl jsem hodně neklidný a říkal jsem si, že to může snadno sklouznout k trapasu. Výsledek mě opravdu mile překvapil.

Na pardubický festival jste jezdil pravidelně. Tentokrát jste ale byl patronem inscenace, ke které máte osobní vztah. Vybral jste si ji sám?
Ne, byl to nápad dramaturgyně festivalu. Napadlo ji, že by bylo hezké, kdybych byl patronem Arabely, když jsem hrál v seriálu. Zavolali mi a já jsem moc rád přijel.

Hodně silné dojmy z divadelní Arabely

Jaké dojmy jste měl z divadelní Arabely?
Hodně silné. Okamžitě jsem se přenesl do doby, kdy jsem natáčel televizní Arabelu. Mám to období nesmírně hluboko zapsané v paměti. A to přesto, že mi tehdy bylo osm let, když jsme začali seriál natáčet. A deset, když jsme skončili první sérii. Přesto si dodnes řadu situací dokážu živě vybavit, jako kdyby to bylo dnes. Tenkrát se točilo výrazně pomaleji, všechno trvalo dlouho. Možná proto se všechny ty zážitky tak silně otiskly do mé paměti. I při představení se mi vybavovaly některé konkrétní scény a situace.

Pardubický festival: velká tradice

Co říkáte na to, že Grand Festival komedie se koná v Pardubicích už více než čtvrt století?
Je to velká tradice a měli bychom si jí vážit. Spousta věcí za tu dobu vznikla a zanikla. Dnes je strašně těžké něco dlouhodobě udržet. I proto, že v současné době žijí generace v jiných světech, s jinými představami o životě a často si nerozumějí. Když něco vydrží, jako třeba Ceny Thálie nebo udílení dabingových cen v Přelouči, beru to jako důkaz kvality.

Proměnila se podle vás komedie za posledních pětadvacet let?
Obrovsky. Pro mě je největším šokem nástup výrazné vulgarity na jevišti. Humor se dnes často staví na velmi ostrých sprostých slovech. To dříve nebylo běžné. Ne proto, že by to někdo zakazoval, ale protože se to zkrátka nehodilo. I lidé, kteří si uměli užívat života, jako například Vladimír Menšík, věděli, že s vulgarismy se má šetřit.

Dnes, když tohle řeknu, jsem za morouse. Navíc komedie se teď často dělají tak, aby je hned pochopil úplně každý. Mizí chytré, jemné komedie, které by diváky nutily přemýšlet, pracovaly s náznakem a intelektuálním humorem. Ale jak říká Cimrman: „Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat.“ Doba je prostě taková. Zřejmě se to lidem líbí. Nebo už možná nemají s čím srovnávat. Chytrý humor se dnes zkrátka hledá čím dál hůř.