Bratři Ebenové se po delší době vrátili do Východočeského divadla

Bratři Ebenové se po delší době vrátili do Východočeského divadla a hned v úvodu dali najevo, že si návrat na pardubické jeviště užívají. „Dlouho jsme tu nehráli. Je to krásný prostor,“ konstatoval zpěvák Marek Eben.

Ten se zároveň se zájmem vyptával, kdo všechno do hlediště dorazil. S úlevou pak ocenil, že se koncert nekřížil s rozhodujícím hokejovým semifinále pardubického Dynama s pražskou Spartou. I díky tomu bylo plno a publikum naladěné přesně na jejich vlnu.

Divadelní sál koncertu mimořádně svědčil

Samotné vystoupení nabídlo vše, co mají posluchači na tvorbě Bratří Ebenových rádi – osvědčené písně i novější propracované skladby, muzikantskou preciznost i typický nadhled. Velkou roli sehrál též samotný prostor. Divadelní sál koncertu mimořádně svědčil. Výborná akustika nechala vyniknout každé slovo i tón a podtrhla atmosféru, která byla příjemná, přirozená a lidská.

Humor, který je pro kapelu tak typický, provázel diváky celý večer. „Máme rádi odskoky do různých hudebních stylů. Zatím jsme vynechali hardrock a metal. První problém jsou naše obličeje. S bratry jsme teplomilní a jak metalisté neustále hrají svlečení do půl těla, musí skákat, aby jim nebyla zima. To by nebylo nic pro nás. A vlasy už nám stejně létat tam a zpátky nebudou,“ vtipkoval Marek Eben před písní Na šňůře, která barvitě líčí muzikantský život. „Myslel jsem, že všem bude jasné, že se jedná o koncertní šňůru. Dámská část má ale občas svou představu a někteří muži, že na té šňůře visí oni,“ dodal.

Jít do důchodu… Ale jak a kudy?

S lehkostí sobě vlastní se dotkl i témat, která bývají spíš vážná. „Jsem v důchodu. Zjistil jsem to ve chvíli, kdy mi zavolal můj spolužák ze školy Michal Nesvadba. Tehdy mi došlo, že když je důchodcem on, musím být i já,“ pousmál se. „Oni vám sice řeknou, ať jdete do důchodu, ale kudy,“ postěžoval si s nadsázkou. „Musel jsem kvůli tomu i na úřad práce, kde jsem byl poprvé v životě. Bylo tam hodně menšin, které se najednou staly většinou. Hned jsem jim viděl na očích, jak se mlčky ptají, co tam chci,“ popsal s humorem.

Na téma stáří pak plynule navázal i úvahou o smrti: „Při prvním letošním koncertě za mnou přišla jedna mladá divačka. Bylo jí mezi 25 a 30 lety. Spontánně se zaradovala, že nás ještě stihla vidět naživo, než zemřeme,“ podotkl.

Zároveň přidal i vlastní představu posledního odpočinku: „Máme s manželkou domeček u Karlových Varů. Díváme se z něj na nedaleké devítijamkové golfové hřiště. Tam bych si přál být vysypaný. Manželka by mě měla na očích a já bych měl jednu z nejlepších návštěv hrobu,“ pravil pobaveně. „S ženou jsme zjistili, že ani jeden z nás nemá k hrobům kladný vztah. Je to přece jen starost. Zesnulý tak vlastně ještě i po smrti dopruzuje své příbuzenstvo,“ prohlásil s typickou dávkou nadsázky.

Koncert nebyl jen výjimečným hudebním zážitkem

Koncert Bratři Ebenových nebyl jen výjimečným hudebním zážitkem, ale i setkáním s laskavým humorem a originální životní moudrostí. „Bylo nám velkým potěšením si ve Východočeském divadle znovu zahrát,“ uzavřel viditelně spokojený Marek Eben.