Co je potřeba k lepší péči o ohrožené děti?
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková navštívila Dětské centrum Veská na Pardubicku, kde se setkala se zástupci krajské samosprávy, náměstkyní hejtmana Pardubického kraje Michaelou Matouškovou a radním Pardubického kraje Pavlem Šotolou. Zajímalo ji, jak si kraj vede v péči o ohrožené děti a zejména pak o to, co by bylo potřeba v systému lépe nastavit.
Děti se znevýhodněním stále čelí mnoha překážkám
„Děti se zdravotním postižením a dalším znevýhodněním stále čelí mnoha překážkám. To se nyní snaží alespoň částečně vyřešit novely zákonů o zdravotních a sociálních službách. Ty mimo jiné umožní poskytování zdravotních služeb v zařízeních sociálních služeb. Děti již nemohou déle čekat, a proto budu usilovat, aby se novely stihly schválit do konce volebního období. Co nejdříve je však třeba řešit další problémy. Například nemožnost osobních asistentů vykonávat běžné zdravotní úkony nebo absenci zdravotních asistentů ve školách. Aby děti se zdravotním postižením nebyly vylučovány ze vzdělávání, na které mají nárok. Stejně jako všechny ostatní děti,“ uvedla Klára Šimáčková Laurenčíková.
V neposlední řadě by měl být podle ní kladen důraz na včasnou detekci ohrožených rodin. „Pomoci by mohla třeba sdílená pěstounská péče. Nebo terénní chůvy, které by pomáhaly s běžnými úkony přetíženým rodičům přímo u nich doma. Pracuji také na tom, aby zaměstnanci všech pobytových zařízení byli podporováni v někdy velmi náročné péči o děti. Ráda bych, aby jim bylo umožněno například školení, jak pracovat s traumatizovanými dětmi tak, aby v náhradní péči děti našly opravdu bezpečné a respektující prostředí a mohly se ze svých špatných zkušeností zotavit,“ podotkla vládní zmocněnkyně pro lidská práva.
Centra komplexní péče o děti
Jak náměstkyně hejtmana Michaela Matoušková, tak ředitelka Dětského centra Veská Markéta Tauberová si hodně slibují od vzniku takzvaných center komplexní péče o děti. Ta umožní poskytování zdravotní respitní péče o děti s nejzávažnějším postižením. „Změny v sociálních službách běží dobře už několik let, ale zdravotní služby v našem zařízení zdravotní pojišťovny neproplácejí. Nyní jsme změnili zřizovací listinu v tom smyslu, že tady můžeme mít klienty až do 18 let, ale zdravotní stránku dotuje kraj ze svého rozpočtu,“ sdělila náměstkyně Matoušková.
Paliativní péče o těžce nemocné děti
Velký podíl práce centra spočívá v paliativní péči o těžce nemocné děti. „Pečujeme tady vlastně o celou rodinu. Hlavní náplní naší práce je poskytování respitní péče (odlehčovací) na lůžku a dlouhodobé péče na lůžku. Doplňkově a občas dle potřeby i jezdíme do domácího prostředí. Máme tu odbornosti pediatr, paliatr, speciální pedagog, rehabilitační pracovník, psycholog a zkušené zdravotní sestřičky a jsme také provázání s mobilním hospicem,“ řekla lékařka Barbora Červíčková. „Mladé dospělé nad 18 let si nyní nově přebírá naše zařízení v Odborném ústavu Albertinum v Žamberku,“ dodala náměstkyně Matoušková.
Změny zákonů ulehčí cestu k lepší pomoci rodinám a dětem
Pardubický kraj je na této cestě změny z bývalého kojeneckého ústavu o kus dál než mnohé další kraje. Už od roku 2014 totiž pracuje na transformaci všech pobytových zařízení pro ohrožené děti. Od začátku je toto úsilí spojeno se jménem radního Pardubického kraje pro sociální péči a neziskový sektor Pavla Šotoly.
„Za tu dobu jsme se hodně posunuli, i když se nezměnil jediný paragraf v zákoně. Ale nejde to ze dne na den,“ zdůraznil radní Pardubického kraje pro sociální péči a neziskový sektor.
„Celkem skoro tři roky nám trvala příprava se zaměstnanci všech zařízení. Ti museli změnit myšlení a opustit postupy, které je provázely dlouhá léta. Měli jsme k tomu externí konzultanty. Brali jsme zaměstnance na zahraniční stáže do míst, kde to už dobře funguje a nechávali je spoluvytvářet nové strategie. A také jsme se už tenkrát shodli na tom, že zdravé děti do tří let do ústavu nepatří. Proto jsme se soustředili na kampaně pro nábor nových pěstounů i na zjednodušení jejich cesty k pěstounství. Pravidelně se s nimi setkáváme a získáváme od nich zpětnou vazbu, co dobře funguj, a co by se dalo zlepšit. Je to ovšem nikdy nekončící práce,“ konstatoval Pavel Šotola s tím, že změny v zákoně tuto cestu určitě ulehčí a zejména ujasní financování provozu zařízení na pomezí sociálních a zdravotních služeb, jako jsou právě dětská centra.
