Herečka Gabriela Mikulková: „Z filmu Ovce žerou první mám obrovskou radost“

V celovečerním filmovém debutu režiséra Jana Musila Přejmenovaného Ovce žerou první ztvárnila herečka GABRIELA MIKULKOVÁ postavu Ivety. Jde o zhrzenou manželku úspěšného kouče, mimochodem také koučku, která nabídne hlavnímu hrdinovi Dušanovi v podání herce Michala Balcara netradiční „individuální vedení“. Film, který vznikal deset let a natáčel se v Pardubicích, sklízí na předpremiérách silné reakce.

S režisérem Janem Musilem tvoří pár

Jaké máte dojmy z prvních reakcí publika po předpremiérách?
Mám obrovskou radost. Není žádným tajemstvím, že s režisérem Janem Musilem Přejmenovaným tvoříme pár. Moc jsem mu přála, aby se jeho film povedl, vždyť vznikal deset let. Teď jsme objeli několik měst v rámci předpremiér a já jsem opravdu dojatá z reakcí diváků. Oni se nejen smějí, což jsme tak trochu čekali, protože některé scény jsou hodně vtipné, ale zároveň jsou hluboce dojatí. V kinech je často takové zvláštní ticho. A dokonce jsem viděla, že si i muži utírali slzy. To je krásné. Myslím, že napsat dobrou tragikomedii je velmi těžké. A Honzovi se to povedlo.

V hlavní roli téma manipulace

Co vás na příběhu osobně nejvíc zasáhlo?
Jednoznačně téma manipulace. To, jak je vlastně jednoduché někoho zmanipulovat, když je v nějaké slabší životní fázi. Najednou je schopný uvěřit věcem, které by ho jindy ani nenapadly. A to je téma, které je pořád aktuální – bylo, je a bude. Přijde mi, že se v umění zatím moc nezpracovávalo, a tady je pojaté velmi silně.

Vyvolává film i debaty mezi diváky?
Rozhodně. Po projekcích často následují dlouhé diskuze. Někdy trvají i tři čtvrtě hodiny. Divákům se nechce odejít, sdílejí vlastní zkušenosti, otevírají témata, která se jich osobně dotýkají. To je pro mě hodně cenné. Že film nezůstane jen na plátně, ale pokračuje dál mezi lidmi.

Spoustu krásných vzpomínek na Pardubice

Jaký máte vztah k Pardubicím, kde se film natáčel?
Pardubice mám moc ráda. Když jsme s Honzou začali chodit, tak sem po čase přešel do angažmá ve Východočeském divadle. Na toto město máme spoustu krásných společných vzpomínek. Je to pro mě místo, kam se vždycky s chutí vracím.

Vracíte se sem ráda i dnes, kdy už váš partner není členem Východočeského divadla?
Ano. Většinou přijíždím vlakem a už někde od Kolína cítím takové zvláštní těšení. Mám tu svá oblíbená místa, domy i ulice. To se mi třeba v jiných městech, kde jsem žila, nestalo. Pardubice pro mě mají opravdu speciální atmosféru.