Kubánské rekordy Tomáše Hanáka. Na kole málem zemřel a v Pardubicích chválil hrdiny

Na Kubě prožil jako dítě dva roky a od té doby na ni nezapomněl. Když se tam po letech vrátil, nevyrazil do hotelového resortu na Varaderu, ale sám, s kolem a bez velkého plánu napříč ostrovem. Místo nostalgického návratu ho čekal střet s realitou země, která se potýká s hlubokou krizí. O své cestě vyprávěl Tomáš Hanák na Cestovatelském festivalu v Kongresovém sále Paláce Pardubice. A nechyběl mu humor ani sebeironie.

Na Kubě si udělal nový cyklistický rekord

„Nejradši bych o Kubě vyprávěl v reálné délce svého pobytu, ale to není z existenčních důvodů možné,“ rozesmál publikum hned na začátku. Nakonec z toho byly téměř čtyři hodiny vyprávění, které skončilo až kolem půlnoci.

Při své cestě se chtěl Tomáš Hanák vyhnout turistickým letoviskům a poznat život v malých městech a vesnicích. „Měl jsem plán motat se po zapadákově,“ upřesnil.

V Havaně se ocitl úplně sám na hlavním nádraží. Společnost mu dělalo kolo a představa, že se vydá směrem na Santiago de Cuba. Šlo o vzdálenost zhruba 800 kilometrů. Bez pevného itineráře, jen s chutí poznávat ostrov. „Rád cestuji sám. Nemusím se s nikým dohadovat a jsem plně zodpovědný sám za sebe,“ vysvětloval. Přitom cyklistika nikdy nebyla jeho silnou stránkou. Sedm let vrcholově vesloval, ale na kole před Kubou zvládl maximálně 32 kilometrů v kuse. Na ostrově svůj rekord posunul na 110 kilometrů. „To už jsem měl ale pocit, že zemřu,“ přiznal.

Na cestě ho doprovázelo kolo a hlad

„Doprovázelo mě kolo a hlad,“ popsal s nadsázkou cestování zemí, kde není samozřejmostí ani nákup základních potravin. V některých obchodech není co koupit, někdy chybí dokonce i balená voda. A protože do odlehlejších oblastí nedorazí zásobování, člověk se musí naučit vystačit s tím, co má. „Děti tam jsou k sežrání. Měl jsem často hlad, ale vydržel jsem a nesežral jsem ani jedno kubánské dítě,“ pobavil publikum.

Na cestu si například zapomněl vzít blatníky. Zpočátku ho to rozčilovalo, ale brzy pochopil, že vztekem nic nezmění. „Říkal jsem si: Hanáku, co tím změníš? A stal jsem se svobodnějším.“ Právě takové okamžiky člověka naučí přijímat věci tak, jak přicházejí.

Ráj na Zemi, kde chybí téměř všechno

Kuba má nádhernou přírodu, slunce a především lidi, kteří chtějí normálně žít. Jenže současná realita je mimořádně tvrdá. Země se potýká s hlubokou krizí, chybějí potraviny, pohonné hmoty i elektřina. Ulice jsou ztemnělé a odpadky se hromadí, protože je nemá kdo odvézt. „Na Kubě se teď nemůžete spolehnout vůbec na nic,“ vystihl situaci.

Přesto se na ostrov nedokáže dívat jen optikou bídy a nedostatku. „Je to ráj na Zemi,“ řekl o zemi, kterou stále miluje. Vzápětí ale dodal, že současná situace je tragická a nikdo neví, jak z ní ven.

Kubánci, které si nejde nezamilovat

Nejsilnější vzpomínky si neodváží jen na krajinu nebo dlouhé kilometry v sedle. Jsou to především lidé. Kubánci jsou podle něj fantastičtí, otevření a ochotní pomoci, i když sami téměř nic nemají. Právě jejich pohostinnost a chuť žít navzdory všem těžkostem na něj zapůsobily nejvíc.

Z ostrova se mu nakonec ani nechtělo zpátky. „Najednou jste v jiném čase a prostoru a nechce se vám vracet,“ popsal. Návrat do reality mu připomněla až docela prozaická povinnost. „Jsem plátcem daně. Musel jsem se vrátit, abych vyplnil daňové přiznání,“ dodal s úsměvem.

Zřejmě nejdelší přednáška v historii Cestovatelského festivalu skončila až kolem půlnoci. Na rozloučenou pak Tomáš Hanák obrátil pozornost k publiku a s úsměvem mu vzkázal: „Jste hrdinové, že jste to vydrželi.“