Na Kuňce ožily sny i noční můry. Divadlo Exil uvedlo hororovou grotesku Já je někdo jiný

Co je skutečnost a co sen? Kde končí realita a začínají naše nejhlubší strachy? Právě s těmito otázkami si pohrává hororová groteska Já je někdo jiný pardubického Divadla Exil podle textu Arnošta Goldflama. Soubor ji vedle své domovské scény v Machoňově pasáži uvedl také na komorní scéně hradu Kunětická hora, jejíž historické prostory se pro podobně laděnou inscenaci ukázaly jako velmi působivá kulisa. Intimní prostředí, kamenné zdi i bezprostřední blízkost herců přirozeně umocňují atmosféru představení a podtrhují napětí i absurditu příběhu.

Kde končí sen a začíná skutečnost?

Hlavním hrdinou je Pavel, obyčejný člověk, kterého postupně dohánějí vlastní obavy, nejistoty a traumata. Poklidný rodinný život se během okamžiku začne rozpadat pod náporem snů, představ a děsivých vizí. Divák se spolu s hlavním hrdinou pohybuje na tenké hranici mezi realitou a fantazií a zjišťuje, že odpovědi nejsou vůbec jednoznačné.

Goldflamův text propojuje černý humor s psychologickým dramatem a absurdními situacemi. Vedle groteskních momentů otevírá otázky lidského strachu, identity i toho, jak snadno může člověk ztratit pevnou půdu pod nohama.

Šest herců v deseti rolích

Příběh stojí především na hereckých výkonech šestičlenného souboru, který během představení ztvárňuje deset různých postav. Hlavního hrdinu Pavla hraje Lukáš Kopecký, jenž přesvědčivě zachycuje proměny obyčejného člověka, který postupně ztrácí jistotu v tom, co je skutečné a co je jen výplodem jeho mysli.

Výraznou stopu zanechává Hana Moravčíková v rolích Anny a zdravotní sestry. Na jevišti působí přirozeně, s energií i nadhledem, a dokáže plynule přecházet mezi civilními i výrazně groteskními polohami.

Silný dojem zanechává také Tomáš Žako Jakoubek jako lékař Dr. Vražda i Pavlův otec. Další postavy ztvárnily Barbora Lohniská (Tereza a Matka), Kateřina Dojčánová (Máša a Jadwiga Korzeniowska) a Štěpánka Hrušková (Babička).

Když se humor potkává s hororem

Inscenace citlivě balancuje mezi groteskou, černým humorem a psychologickým hororem. Diváci se během představení setkávají s řadou nečekaných situací i postav, které mohou být stejně dobře výplodem Pavlovy fantazie jako součástí jeho skutečného života.

Hra přitom nevsází na prvoplánové efekty. Spíše postupně buduje atmosféru nejistoty a nechává publikum hledat vlastní odpovědi na otázky, co je ještě realita a co už jen sen.

Kunětická hora jako ideální kulisa

Já je někdo jiný není inscenací, která nabízí jednoduché odpovědi. Naopak nechává diváka přemýšlet o tom, jak snadno se mohou prolínat sny, vzpomínky a realita. Divadlo Exil tak znovu potvrzuje, že dokáže sáhnout po náročnějších textech a nabídnout tituly, které vedle kvalitních hereckých výkonů přinášejí i zajímavá témata k zamyšlení. A komorní scéna hradu Kunětická hora se pro takové divadlo ukazuje jako místo s jedinečnou atmosférou, která podobným inscenacím mimořádně sluší.