Oslava 25 let pardubického Divadla Exil nabídla emoce, humor i řadu překvapení

Vzpomínkový večer k 25 letům pardubického Divadla Exil měl všechno, co k dobrému divadlu patří. Emoce, humor i řadu překvapení. Publiku nabídl živé ukázky ze starších inscenací, úsměvné i pikantní historky ze zákulisí a mnoho dojemných setkání někdejších i současných herců, režisérů a dalších divadelních nadšenců.

113 premiér za čtvrtstoletí

Vzpomínalo se opravdu ve velkém. Za čtvrtstoletí má Exil na kontě úctyhodných 113 premiér. Některé inscenace se zapsaly do jeho historie zlatým písmem. Jako například muzikál Balada pro banditu. „Šlo tehdy o hodně ambiciózní projekt, který se rodil ve velkých bolestech, ale zároveň v euforii. Odměnou nám bylo skvělé představení,“ zavzpomínala principálka Divadla Exil Kateřina Fikejzová Prouzová, která byla zároveň režisérkou slavného příběhu o legendárním zbojníkovi Nikolovi Šuhajovi.

Velký ohlas publika vzbuzoval i muzikál Limonádový Joe. „Měla jsem štěstí na skvělé herce, kteří báječně hráli a výborně zpívali,“ konstatovala Jana Kaucká, režisérka inscenace, jež byla poprvé uvedena v září roku 2009 na Andy Western ranči v Kuněticích a hrála se mimo jiné i v Chocni na softbalovém stadionu.

Působivý monolog 93leté Olgy Vetešníkové

Jedním z nejsilnějších momentů vzpomínkového večera byl působivý monolog Lízy z představení Dámská šatna. Ten ve svých 93 letech vystřihla naprosto suverénně na jevišti Divadla Exil herečka Olga Vetešníková. Její energie je obdivuhodná. Diváci v sále této celoživotní divadelnici tělem i duší doslova viseli na rtech a její vystoupení odměnili ovacemi vestoje.

Silný zážitek přinesly též Brýle Eltona Johna. V této inscenaci si zahrál Aleš Dvořák jako fotbalový fanatik Bill a Josef Ženatý coby jeho bratr Dan. Zavzpomínala na ni i Andrea Moličová, která ztvárnila postavu Amy. „Fotbalovým fanouškem úplně nejsem. Ale když mi bylo 15 let, chodívala jsem se dívat na zápasy do Opatovic nad Labem, protože tam hráli hezcí kluci,“ prozradila s úsměvem Andrea Moličová. Ta byla rovněž jednou z hostesek a členek improvizačního týmu. Na něj byly kladeny úkoly, které vyžadovaly okamžitou a pohotovou reakci. Například rychle a elegantně přinést či odnést rekvizity nebo ztvárnit to, co si zrovna vymyslel moderátor pořadu Žako, tedy Tomáš Jakoubek, který je doma jak v Exilu, tak mezi Paleťáky.

Co nabídlo hudební vzpomínání?

Došlo rovněž na hudební vzpomínání. Ilona Koulová zazpívala v originále skladbu známou v českém podání Lenky Filipové jako hit Zamilovaná. Simona Andrejsová připomněla prvorepublikovou atmosféru kabaretu Mravnost – marnost písní Slunečnice. A Petr Kubík se vrátil k O sole mio z inscenace Cesta do Benátek. Jeho kolega Alexander Gregar jeho výkon ocenil po svém: „To snad bylo lepší, než kdyby to zpíval Pavarotti v La Scale.“

Přišla řeč na vydařené zájezdy, úspěchy na přehlídkách a „těhotenské kolečko“, které se Exilem v průběhu let prohnalo a některé členky souboru dokonce zvládly i druhé kolo.

Přišli ti, co pro Exil dýchali nebo dýchají

V hledišti seděla během vzpomínkového večera řada těch, kteří Exilem prošli, ale i těch, kteří ho tvoří dodnes. „Potěšilo nás, že dorazila spousta lidí, kteří pro Divadlo Exil dýchali nebo dýchají. Někteří už bohužel nemohou, protože nám zmizeli nahoru. Na ty myslíme docela často,“ řekla šéfka divadla.

Netradiční narozeninové oslavy měly ten správný lesk. Aby ne, když se tu sešli lidé, kteří s Exilem prožili kus života. A i když občas někdo zapomněl text nebo se vzpomínky jednotlivých aktérů trochu rozcházely a některé příběhy možná s léty získaly barvitější podobu, nikomu to nevadilo. Naopak. Vždyť to je přece život. Některé role možná skončí poslední reprízou, ale rozmanité příběhy, které za nimi stojí, se odehrávají dál. A to i přímo v Divadle Exil.