Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Ladislav Zibura bavil plné Východočeské divadlo

Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Takový byl název originální přednášky Ladislava Zibury ve vyprodaném Východočeském divadle. „Moc si vážím toho, že jsem mohl vystupovat v tak krásném divadle. Možná je to pro mě až škoda, ale byl jsem rád. I proto, že jsem se tu potkal s milými lidmi,“ vysvětlil známý cestovatel.

1 500 kilometrů pěšky po Nepálu a Číně

„Zatím nejkurióznějším místem, kde jsem měl přednášku, bylo vězení. Ale všichni tam přišli včas, nikomu nezvonil mobil a sešlo se tam velmi vděčné publikum. Někteří dokonce tvrdili, že na mou přednášku čekali deset let,“ rozesmál diváky Ladislav Zibura.

Jeho vyprávění o 1 500 kilometrů dlouhé pěší výpravě po Nepálu a Číně diváky bavilo. „Byla to má nejdobrodružnější výprava,“ svěřil se excentrický poutník a spisovatel, který na této cestě strávil tři měsíce. „Chtěl jsem se vydat pěšky po nejhornatější zemi světa. Měla to být výzva. A také byla,“ uvedl Ladislav Zibura, který pro tuto expedici neměl detailní plán.

Milí lidé se svérázným smyslem pro humor

„Předem jsem si nic moc nezjišťoval. A pak jsem se trochu divil,“ zasmál se dobrodruh, pro něhož sedm týdnů v Nepálu znamenalo nejen každodenní chůzi, ale i vegetariánskou stravu. „Nejedl jsem maso. A díky tomu mi nebylo z jídla špatně,“ oddychl si muž, který prý nikde jinde neviděl větší pavouky než v Nepálu. „Na venkově jsem budil velkou pozornost. Lidé byli neuvěřitelně milí, usměvaví a měli svérázný smysl pro humor,“ podotkl Ladislav Zibura.

Výsledkem jeho cesty byl i úbytek 14 přebytečných kilogramů, které úspěšně shodil, a 240 odeslaných pohledů do Čech. „Bylo to levnější. Poslat je z Nepálu do České republiky, než kdybych je posílal z Česka do Česka,“ poznamenal pobaveně.

Zakládal novou komunistickou stranu v Nepálu

Těsně před odjezdem do Číny se v Nepálu nechtěně nachomýtl k shromáždění, které připomínalo demonstraci. „Rád demonstruju. V podstatě mi je skoro jedno, za co to je. Až když jsem zjistil, že je to shromáždění k založení nové komunistické strany v Nepálu a dostrkali mě do první řady na stadionu, kde jsem byl asi jako jediný cizinec, bál jsem se, abych nemusel pronášet projev,“ nechal se slyšet Ladislav Zibura, který se později do Nepálu vrátil i s vlastními rodiči. „Bylo to jako jet s dětmi. Jen na své rodiče nemůžete křičet,“ žertoval rodák z Českých Budějovic, podle něhož Čína přinesla úplně jiný svět.

Nutně potřeboval vidět pandy

„O Číně jsem nevěděl vůbec nic. Měl jsem víc štěstí než znalostí,“ přiznal. „Nutně jsem tam potřeboval vidět pandy. Mám je rád od dětství. Jenže jsou ohrožené, protože se prý nechtějí rozmnožovat. Dokonce jim pouštějí pandí porno, aby věděly, jak na to. Ale dohledat se mi ho na internetu nepodařilo,“ vyjádřil se 33letý cestovatel, který se o čínské gastronomii vyjádřil jako o „gastro bizáru“. „Nikdy nevíte, co ochutnáte. Třeba nanuk s příchutí hrachu. Nebo rýžový nanuk. Ten je ještě odpornější,“ uzavřel s úsměvem na rtech.