Proměna péče o děti v Pardubickém kraji inspiruje i v Moldavsku

Česká republika pomáhá Moldavsku zlepšit péči o děti, které nemají jednoduchý start do života. Zástupci tamních vládních institucí navštívili Pardubický kraj, kde se chtěli inspirovat zejména změnami péče o ohrožené děti.

Podívali se i přímo do praxe

Setkali se s náměstkem hejtmana Pardubického kraje Pavlem Šotolou i zástupci odboru sociálních věcí Krajského úřadu Pardubického kraje. Podívali se také přímo do praxe. Navštívili například domek pro děti se zdravotním postižením ve Slatiňanech nebo organizaci Amalthea v Chrudimi. Ta pracuje s ohroženými rodinami a pěstouny.

Moldavsko, které usiluje o vstup do Evropské unie, dělá v posledních letech velké pokroky v modernizaci země i v reformách, včetně sociální ochrany. Od roku 2024 se postup v této oblasti v celé zemi sjednotil zákonem. V Moldavsku, které má bez Podněstří přibližně 2,5 milionu obyvatel, žije půl milionu dětí. Pro ty ohrožené se úřady snaží hledat na rozdíl od minulosti hlavně náhradní rodinnou péči. Nyní se to týká čtyř tisíc dětí. V pobytových zařízeních zůstává jen asi 350 dětí.

Moldavany zajímalo, jak předcházet odebírání dětí z rodin a snižovat počet dětí vstupujících do péče, jak pracovat s dětmi v konfliktu se zákonem, s dětmi se zdravotním postižením nebo jak rozvíjet služby rodinného typu péče.

Ojedinělý příklad v České republice

Pardubický kraj je nyní ojedinělým příkladem v České republice, kde bude do letošního června zcela dovršena transformace péče o ohrožené děti. A to jak pro zdravé děti v dětských domovech, tak i zdravotně postižené nebo i děti potřebující okamžitou pomoc. Nikdo z nich už neskončí v typickém ústavním zařízení. Pro všechny je k dispozici komunitní bydlení v běžných bytech nebo rodinných domcích a stabilní bezpečné prostředí bez ústavních prvků výchovy.

Náměstek hejtmana Pardubického kraje pro sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola ocenil úsilí moldavské strany. Ta začíná s nastavováním zákonů, které reformy usnadní. „My jsme na rozdíl od toho začínali, aniž bychom k tomu měli legislativní podporu. Přesto jsme se rozhodli změny uskutečnit. Trvalo nám to deset let. Začínali jsme se změnou úhlů pohledu a myšlení vedoucích pracovníků a poté i zaměstnanců, pokračovali vytvářením a hledáním nových ubytovacích kapacit. A nakonec nám výrazně pomohly i evropské fondy. Celá práce ale nekončí, protože i z domácnosti by mohl být malý ústav, pokud všichni nebudou naplňovat standardy komunitních domácností. Důležitá je pro nás práce s traumatem dětí i s jejich biologickou rodinou. Tam, kde už nové principy péče zažívají, je zřejmé, že přináší benefity jak dětem, tak i personálu,“ konstatoval Pavel Šotola.