„V Chrasti jsem si znovu uvědomil, proč zpívám,“ řekl Ondřej Ruml

Na letošním Senior Festivalu v Chrasti u Chrudimi, který uspořádal spolek Hurá na Výlet! s podporou Pardubického kraje a dalších partnerů, byl hlavní hudební hvězdou zpěvák ONDŘEJ RUML. Přestože vystupoval v mimořádně náročných tropických podmínkách, odvážel si z festivalu silný zážitek. V rozhovoru zavzpomínal na Pardubický kraj, ocenil energii místních seniorů, promluvil o své lásce ke Kubě i o nové autorské desce.

Rivalita mezi Pardubicemi a Hradcem Králové

Máte nějakou vzpomínku na Pardubický kraj? Nebo co se vám vybaví, když se řekne Pardubický kraj?
Vybaví se mi pardubický perník. Ale také třeba kapela PIRATE SWING Band Jiřího Ševčíka, se kterou jsem tady kdysi vystupoval. A rovněž jakási nevyhlášená válka mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Přijde mi podobná rivalitě mezi Prahou a Brnem nebo Jabloncem nad Nisou a Libercem. Jsou to možná rádoby vtipné nebo naopak žabomyší války.

A když se řekne Chrast u Chrudimi?
Tak se mi vybaví místní rodák, můj kamarád, fantastický herec a úžasný člověk Martin Dejdar.

Premiéra v extrémním vedru

V Chrasti jste vystupoval na Senior Festivalu. Jaké jste z toho měl dojmy?
Hlavně jsem byl rád, že jsem své vystoupení dozpíval až do konce. Přiznám se, že v takovém vedru jsem ještě nikdy veřejně nekoncertoval.

Opravdu?
Tohle byl skutečně extrém. Dokonce jsem si i přisunul na jevišti židličku blíž k sobě, kdybych náhodou cítil, že se mi podlamují nohy, abych si na ni mohl sednout. Už jednou se mi kdysi dávno stalo, že jsem při zpěvu omdlel.

Reakce publika jako největší odměna

Na druhou stranu reakce publika na vaše vystoupení byly velmi příznivé…
To je pro mě ta největší odměna. Když se dívám lidem do očí a vidím, že jsou rádi, že přišli a že se na koncert těšili, dodá mi to obrovské množství energie. Člověk si v takové chvíli znovu uvědomí, že je fajn, když dělá, co ho baví. V Chrasti jsem ten pocit zažil hned několikrát. Interakce s publikem byla krásná a energie, kterou mi diváci vraceli, byla moc příjemná.

Dokonce jste měl i doprovod v podobě tanečnice, která na Senior Festival do Chrasti u Chrudimi dorazila až z Brna.
Ač by klidně mohla být mou babičkou, bylo z ní cítit neskutečné množství energie. I když je to zřejmě rodilá Češka, měla v sobě smysl pro latinskoamerické rytmy. A to mi ještě vyprávěla, že jezdí sama stanovat do Thajska…

Úcta k seniorům je na místě

Jak se díváte na aktivní seniory, kteří mají stále zjevnou chuť do života?
Myslím, že bychom měli dělat všechno pro to, aby senioři měli chuť žít aktivně, setkávat se s ostatními a neztráceli radost ze života. A neříkám to proto, že jednou budeme všichni staří. Senioři jsou dnes už i naši rodiče. Jde o lidi, kteří nás vychovali a zanechali nám všechno, co dnes považujeme za samozřejmé – domy, kostely, divadla, kulturní domy nebo další hodnoty. Úcta k nim je podle mě naprosto na místě.

Byl bych rád, kdyby si současná mladší generace tuto úctu zachovala a dokázala se o starší lidi postarat. Ne vždy je to jednoduché, sám jsem to nedávno zažil při péči o svou babičku. Někdy to zkrátka nejde tak, jak bychom si představovali. Ale je důležité na takové situace myslet dopředu a snažit se najít co nejlepší možné řešení, aby každý mohl stáří prožít důstojně.

Třeba na Kubě, kde jsem pobýval, je velmi silně zakořeněné, že rodina drží při sobě a pomáhá si.

Neuvěřitelné příběhy z Kuby

Hovořil jste o Kubě, což je vaše srdeční země. Jaký je váš pohled na aktuální situaci tam?
Kuba je podle mě momentálně v jedné z nejhorších ekonomických i politických situací ve své historii. Jsem v kontaktu se svou bývalou tchyní, která je Kubánka. Denně slyším příběhy, které zní až neuvěřitelně.

Například na internetu existují služby, přes které můžete konkrétní rodině objednat potraviny, třeba mražené maso. Jenže problém je, že lidé je často nemají kam uložit, protože elektřina bývá vypnutá i osmnáct hodin denně. Kubánci dnes žijí doslova ze dne na den. Je to opravdu katastrofa.

Pro nás je to zároveň připomínka toho, kam až může vést uzavřenost země před světem. To by si měli uvědomit i někteří naši facebookoví bojovníci, kteří volají po starých pořádcích a po soběstačnosti České republiky. To je samozřejmě totální nesmysl.

Album jako aktuální osobní výpověď

Pojďme k vaší nové desce Vždycky to tu bylo. Co na ní vaši fanoušci najdou?
Mé nové album je diametrálně odlišné od toho, co jsem doposud kdy udělal. Je to deska, která vychází někde hluboko ze mě, z mých pocitů, zážitků a prožitků.

Dlouhá léta jsem se věnoval jazzu, swingu, písním Osvobozeného divadla, šansonům nebo tvorbě Michala Horáčka a Petra Hapky. Tentokrát jsem se ale obrátil sám do sebe a natočil desku, která je mou aktuální osobní výpovědí. Možná bude na někoho působit o něco temněji, ale tak to prostě je.

Předkapela skupiny Chinaski

Kde vaše nové album budou moci fanoušci slyšet naživo?

V nejbližší době pojedeme s novým albem několik koncertů jako předkapela skupiny Chinaski. A 15. července ho oficiálně představím na svém koncertu na festivalu Colours of Ostrava.