Bájo báje z Polabí ožily. Knihu pokřtili v Pardubicích vodou z Labe

Příběhy z Polabí, trocha historie, humoru a fantazie. Kniha Bájo báje z Polabí slavnostně vstoupila do světa čtenářů. O slavnostní atmosféru se na jejím křtu v Základní umělecké škole Pardubice-Polabiny postarali žáci školy, autor Svatopluk Václav Vobejda i další tvůrci.
Loutkové představení o Karlu IV.
Slavnostní odpoledne nabídlo pestrý program. Žáci literárně-dramatického oboru „zušky“ předvedli vlastní loutkové představení o Karlu IV., jedné z historických postav, o nichž se čtenáři v knize také dozvědí. Hudební oddělení přispělo lidovými písněmi a Svatopluk Václav Vobejda potěšil publikum autorským čtením.
O tom, jak vznikaly ilustrace k více než třiceti bájím, povyprávěla Kateřina Pappová, která spolu s dalšími vyučujícími výtvarného oboru vedla děti při jejich tvorbě. Na křtu nechyběl ani Lukáš Zeman, majitel nakladatelství Knihy s úsměvem, pod jehož hlavičkou kniha vyšla.
Křest vodou z Labe a radost mladých ilustrátorů
Bájo báje z Polabí byly pokřtěny vodou z Labe, která k jejich názvu i příběhům patří. Kmotrem se stal ředitel „zušky“ Jiří Kabát, který vyjádřil hrdost na své žáky. Každý z mladých ilustrátorů, jehož obrázek v knize najdete, si odnesl vlastní výtisk a připil si na její úspěch.
„Moc nás potěšilo, kolik lidí přišlo. Vytvořili jsme společně krásnou atmosféru a bylo vidět, že kniha dokáže spojovat lidi, kteří mají rádi příběhy, historii i fantazii. Velkou radost máme také z toho, že se na její podobě podílely děti a jejich výtvarná práce teď může těšit další čtenáře,“ konstatovala za pardubické nakladatelství Knihy s úsměvem Simona Andrejsová.
Kniha, která může spojovat generace
Bájo báje z Polabí přinášejí báje, pověsti, legendy i příběhy inspirované skutečnými lidmi a událostmi. Historie se v nich potkává s humorem, nadsázkou a fantazií. Děti mohou objevovat příběhy z kraje, ve kterém žijí, zatímco dospělí ocení jazyk, atmosféru starých časů a místní souvislosti.
Kniha tak může být skvělým společníkem pro společné chvíle rodičů s dětmi i prarodičů s vnoučaty. A kdo ví, třeba se při čtení rozproudí také vyprávění o tom, jak to kdysi v Polabí vypadalo…

