Jak lze pomoci lidem bez domova?

S příchodem zimy je otázka bezdomovectví v Ústí nad Orlicí palčivější. Podle odboru sociálních služeb města, který s lidmi bez domova pracuje, jich v porovnání s jinými městy není v Ústí mnoho. Nicméně nejsou přehlédnutelní. Několik z nich se pohybuje hlavně v centru města a jeho okolí.

Snaží se pomáhat, jak to jde

Odbor sociálních služeb, zejména jeho sociální pracovníci, se snaží lidem bez přístřeší pomáhat, jak je to jen možné. „Naše činnost spočívá zejména v mapování těchto osob. A také vyhodnocení jejich situace. Rovněž v následném poradenství v oblasti bydlení, sociálních dávek, zdravotního a sociálního pojištění, důchodu, evidence na úřadu práce a v dalších,“ uvedla vedoucí odboru Ivana Nečekalová.

Nabídka přímé pomoci je limitovaná

Protože v Ústí nad Orlicí není žádný poskytovatel sociální služby typu noclehárna, azylový dům nebo denní centrum, nabídka přímé pomoci v tomto směru je limitovaná. „Nabízíme možnost zprostředkování kontaktu na zařízení tohoto typu v okolních městech. Stejně tak poskytujeme kontakty na ubytovny, které jsou v našem městě pouze soukromé. Všechny bez schváleného provozního řádu, na které nelze pobírat sociální dávky na bydlení. Bez nároku na tyto dávky se osoby bez přístřeší dostávají do situace, kdy nemají finanční prostředky na úhradu ubytování,“ vysvětlila vedoucí odboru.

Bezdomovcům nabízejí různé služby

Bezdomovcům jsou nabízeny i služby ošacovacího střediska v Oblastním spolku Českého červeného kříže Ústí nad Orlicí. Zároveň též sociální sprchy v Oblastní charitě Ústí nad Orlicí, případně i potravinová pomoc.

Sedárna pro osoby bez přístřeší

„V současné době město aktuálně řeší zřízení a provozování sedárny pro osoby bez přístřeší. Tu budou moci využít v případě zhoršení počasí, kdy teploty spadnou pod bod mrazu,“ upozornila Ivana Nečekalová.

Jak se člověk stane bezdomovcem? 

Proč lidé skončí bez přístřeší? K příčinám bezdomovectví patří například ztráta zaměstnání či finančně dostupného bydlení. Ale také nekonkurenceschopnost na trhu práce. Nebo třeba problémy v rodině, psychiatrické diagnózy či poruchy chování.

Pomoct lze jen těm, co si chtějí nechat pomoct

Zkušenost je taková, že pomoc lze poskytnout jen těm lidem, kteří si chtějí nechat pomoct. „Spolupráce lidí bez přístřeší se sociálními pracovníky je dobrovolná. Není vynutitelná. Vždy musí chtít sami svoji situaci řešit a aktivně spolupracovat,“ uzavřela Ivana Nečekalová.