Rodiny se sluchovým postižením nemusí žít v izolaci
Je to skoro jako zázrak, jak čtyři ženy dohromady na 3,6 úvazku mohou změnit k lepšímu život rodinám s dětmi, ve kterých má někdo z členů sluchové postižení. Právě taková je posádka pracoviště v Pardubicích, kde organizace Centrum pro dětský sluch Tamtam poskytuje sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi.
Služby podporuje také Pardubický kraj
Další dvě pracoviště služby mají v Praze a v Ostravě. To pardubické patří k terénním a ambulantním sociálním službám, které podporuje také Pardubický kraj. Na jejich zkušenosti se přijel zeptat krajský radní pro sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola.
Pardubické středisko má za sebou 10 let činnosti a nabízí své služby převážně rodinám z Pardubického kraje, ale také Královéhradeckého, případně Středočeského kraje.
Co je pro děti s vadou sluchu důležité?
Většina dětí s vadou sluchu, které mají v péči, chodí do běžných mateřských nebo základních škol. Některé mají asistenta pedagoga, několik se vzdělává ve speciálních školách.
„Zájemci nás kontaktují sami. Někdy na doporučení foniatra, logopeda. Často navazujeme na ranou péči,“ řekla vedoucí střediska Romana Procházková.
„Pro děti s vadou sluchu je nesmírně důležité, aby se s nimi začalo pracovat co nejdříve, aby se včas nastavila funkční a plnohodnotná komunikace. Ať již znakovým jazykem, mluvenou řečí s prvky znakového jazyka, nebo prostřednictvím metod alternativní a augmentativní komunikace. Rodině poskytujeme všechny potřebné informace související s vadou sluchu, komunikací, kompenzačními pomůckami, nárokovými dávkami či vzděláváním dětí. Nabízíme řízená skupinová setkávání. V rámci individuální podpory rodině nejsou výjimkou ani doprovázení na úřady. Důležitá je podpora socializace dítěte, rozvoj jeho hrubé a jemné motoriky. Ten je stěžejní pro rozvoj řeči. Většinou nás rodiny potřebují 4-5 let, ale je to velmi individuální,“ podotkla Romana Procházková.
Podpůrná rodičovská skupina pomáhá
Velkou roli v životě rodin s osobou se sluchovým postižením hraje určité vyloučení z běžné společnosti a osamocené řešení problémů.
„Na konkrétních příkladech jsem slyšel, jak je důležitá podpůrná rodičovská skupina pod vedením psychoterapeuta, zatímco děti mají v té době také společný program. Mohou společně sdílet své problémy, vidět, že se dají řešit, nemusí žít v izolaci. K tomu jsou tu podle věku dítěte i řízené a hravé socioterapeutické skupiny, kde jsou rodiče a děti pohromadě. Centrum pořádá také různé besedy a volnočasové akce v průběhu roku, kde se mohou všichni setkávat,“ sdělil po návštěvě Pavel Šotola.
Ze začátku jako hromádka neštěstí
Na ambulantní setkání většinou jezdí rodiče s dětmi. Výjimkou není ani účast celé rodiny, včetně prarodičů dítěte. „Pro dceru jsou setkání tady velmi důležitá. Je schopna oželet všechno jiné, jen ne dojíždění do Pardubic,“ uvedla jedna z maminek. Význam to má ale i pro ni samotnou: „Ze začátku jsem byla jako hromádka neštěstí. Možnost sdílení mi neskutečně pomohla.“
Rodiče se tu mimo jiné naučí správně komunikovat s dětmi s vadou sluchu. Děti si rozvíjejí slovní a znakovou zásobu. Také zde navazují sociální kontakty, upevňují svou sebejistotu a sebepřijetí.
